Tady je Goletovo

Velká metropole jako Londýn má jedno neuvěřitelně velké plus - dokonale vymakanou dopravní infrastrukturu. Z našeho "balíkova" jsme všichni zvyklí, že nejdokonalejší způsob dopravy po městě je osobní auto, taxík, nebo naše vlastní nohy (v závislosti na vzdálenosti, případně na zkonzumovaném alkoholu). Není divu, když tu autobusy jezdí tak po půl hodině. Velkoměsto to je ale jiné kafe. Z autobusové zastávky před hotelem odjížděl autobus ke stanici metra skoro každých pět minut a metro do centra jelo snad po dvou minutách. Navíc díky hustotě zastávek a počtu linek londýnského metra není problém dostat se prakticky kamkoliv ve městě do hodiny. Po nezbytné ranní rutině, kterou jsem obohatil o mazlení s hotelovým kocourem Thomasem, který "bydlí" na zahradě hotelu, jsme tedy už před desátou ráno vystupovali z metra na zastávce Tower Hill. Okamžitě jsem začal žhavit zrcadlovku a nezahálel ani foťák na mobilu, abychom se hned večer mohli s něčím vytasit na "fejsu...

Dne 29. května 2014 nadešel "den D" a já se konečně dočkal dlouho plánovaného výletu s kamarády do Anglie. Všechno bylo dopředu zajištěné a zaplacené po internetu. Jakožto správní baťůžkáři jsme se vykašlali na všechny cestovky s jejich nabídkou Eurovíkendů a tak podobně, a prostě si objednali nejlevnější letenky u RyanAiru, zamluvili si pokoje v budgetovém hotýlku, zakoupili miniaturní letecké kufry (největší, které RyanAir vezme bez příplatku na palubu) a vyrazili. Jel jsem s osvědčenými kumpány, kteří nezkazí žádnou srandu - s Tomášem a Hansem. Na letiště do Brna nás dopravil Tomášův táta a už sama cesta byla adrenalinový zážitek, protože dálnice D1 stála hned na několika místech, takže jsme valnou část cesty absolvovali po okreskách, které byly také zacpané auty, která se snažila vyhnout ucpané dálnici. Nakonec jsme na letiště dorazili včas a začali si organizovat věci před bezpečnostní kontrolou. Jelikož jsem již od rána trpěl cestovní nervózou, která si vyžádala hned ...

Není tomu dlouho, co jsem se s přítelkyní Míšou a jejími dvěma dětmi vrátil z dovolené v chorvatské Baška Vodě. Letovisko Baška Voda není třeba asi dlouze představovat, jelikož je to asi to nejprofláklejší místo, kam jsme mohli jet. Jistě, mohli jsme volit jinak, ale Baška mi přišla jako rozumný kompromis. Není ani tak velká, aby tam v noci duněly desítky diskoték a není to ani nějaká malá vesnička, kde cikády dávají dobrou noc, a kde by nebyly žádné atrakce pro děti. Už po pár dnech pobytu jsem se ale pomalu a jistě začal stydět za svoji národnost, a tento pocit se v průběhu dovolené čím dál víc stupňoval. Češi v Chorvatsku jsou něco jako Němci v Čechách anebo třeba britské stag-party (loučení se svobodou) mířící letecky z Londýna do Prahy. Češi jsou pohroma, která se na pobřeží Jadranu roztahuje s vehemencí středověké morové rány. A naneštěstí jsou nejvíce vidět ti, kteří by měli být vidět nejmíň. Na druhou stranu je to celkem logické. Člověk inteligentní, sečtělý a světaznalý se s...

Slabší čtenáři, vzdejte to. Omlouvám se předem, ale tento post bude o něco delší, než je zvykem. Jednou ne zrovna nepříjemnou součástí práce pro firmu Vendavo je, že se občas také podíváte někam do světa, pokud si to vaše práce vyžádá. Nedávno přišel i můj čas. Projekt, na kterém momentálně pracuji se pomalu ale jistě blíží do finále a tak si moje práce vyžádala, abych se spolu se zbytkem našeho projektového týmu dopravil do Minneapolis v USA, abychom mohli spolupracovat přímo s našim koncovým zákazníkem na implementaci našeho produktu. Znamenalo to pro mě pár věcí. Předně se jednalo o můj vůbec první let dopravním letadlem (vyhlídkový let nad Třebíčí starým práškovacím Antonovem se nepočítá). Navíc se jednalo o můj první trans-atlantický let. Za druhé to znamenalo moji vůbec první cestu do anglicky mluvící země (Ano, ti, kteří mě znají jako magistra anglistiky a jazykového experta, asi budou překvapení, ale je to tak. Člověk se opravdu může naučit cizí jazyk na vysoké úrovni, aniž...

"Pirovac je velmi krásné a klidné městečko, ovšem s tím koupáním to není nic moc. Když jedete do Chorvatska poprvé a ještě nikdy jste neviděli moře, asi budete nadšeni. Je to přeci jenom moře, že? Ale jestli jste již podlehli krásám Střední Dalmácie pod horským masivem Biokovo v okolí Baška Voda nebo Makarske, doporučuji se Pirovcu vyhnout." Letos jsem o své dovolené navštívil chorvatské letovisko Pirovac, které se nachází mezi Zadarem a Šibenikem. Zájezd jsem bohužel nezajišťoval já, ale rodina, takže jsem do výběru destinace nemohl nijak zasahovat. Před odjezdem jsem si na internetu prohlédl fotografie a přečetl si pár převážně záporných recenzí, takže jsem už od začátku byl patrně trošku zaujatý proti Pirovcu. Cesta proběhla relativně v klidu, Alfa ji zvládla naprosto s přehledem, pouze při delších etapách, kdy jsme třeba 250 km nezastavovali, začínal být její turbo-diesel trošku hlučnější, ale po zchladnutí se zase uklidnil. Dokonce se nám podařilo chytře objet place...

Když jsem se letos chystal na svou dovolenou v Chorvatsku, pátral jsem na internetu, jak se dostat přes Slovinsko bez placení "zlodějské" dálniční známky, která stojí cca 400 Kč a platí jenom 7 dní, takže na běžnou dovolenou, která trvá 8 - 10 dní vám nevystačí a museli byste si koupit další. Nalezl jsem maximálně pár hodně špatně pochopitelných videí na Youtube, které byly točené v noci, nebo byly příliš detailní (ukazovaly každou křižovatku) a nedaly se zapamatovat. Nakonec, v dnešní době již má skoro každý svou vlastní GPS navigaci a kdo ji nemá, ten si ji na dovolenou půjčí. Rozhodl jsem se tedy použít svoji vlastní inteligenci, pomoc navigace a pouze 3 (slovy tři) průjezdní body: Mureck, Lenart, Ptuj. Moje navigace moc nepodporuje průjezdní body, tedy podporuje, ale špatně se to na ní nastavuje, takže jsem cestu vyřešil tak, že jsem si zastavil a navigaci 3x přeprogramoval, vždycky na další průjezdní bod. Cíl je snadný a pokud jste chytří a zběhlí v ovládání vaší navi...

Tak jsem udělal kvapné rozhodnutí a doufám, že ho nebudu litovat. Po krásných třech letech s mým milovaným červeným Fiatem Bravo GT jsem se rozhodl, že povýším. Bravo je geniální třídveřový hatchback střední velikosti a při své nízké váze je s motorem 1.6 16V nebývale mrštný. Do města ideální vůz. Benzínový motor je za chvíli zahřátý, vejdete se do každé mezery (no, ne do každé – při pohledu shora mi Bravo připadá skoro stejně dlouhé jako Octavie, i když je to jenom třídveřák), z křižovatky jste jednoznačně pryč jako první. Než se velké naftové potvory rozhoupají, ukazujete jim záda. Spotřeba je na městský vůz možná trošku vyšší, ale zážitek z jízdy ji bohatě vyrovná. I přes pouhé troje dveře není uvnitř málo místa. Prostor na zadních sedadlech bych si troufl přirovnat i k Superbu a když je sklopíte, získáte ložnou plochu, za kterou by se nestyděl lecjaký velký kombík. Největší plusy Brava jsou ale zároveň jeho největší slabiny. Je dravé, mrštné, sportovní. Je tvrdé!! A protože pos...

Zdravím všechny věrné čtenáře blogu. Jak napovídá titulek tohoto příspěvku, v mém životě se dějí radikální změny. V reklamce jsem dal výpověď, jelikož situace firmy nebyla - mimo jiné díky krizi - zrovna růžová a všichni jsme pocítili nedostatek financí. Když tedy přišla šance otočit svůj život o 180°, neváhal jsem ani minutu. Můj kamarád Luděk , kterému tímto ze srdce děkuji, mě přemluvil k tomu, s čím jsem už měsíce váhal, tedy k pořízení živnostenského oprávnění, a vzápětí mi domluvil kontrakt s jednou pražskou firmou, která se zabývá vývojem software. Získal jsem zodpovědné místo vedoucího teamu testerů, kteří svým jménem zaštiťují kvalitu programů, které firma vytvoří. S místem se pojí spousta výzev, které mě motivují a dodávají mi sílu fungovat naplno a těšit se ze života. Je to o vedení lidí, odpovědnosti a časem to prý bude i o cestování po světě k jednotlivým zákazníkům. Firma je mladá, dynamická, všichni lidé jsou prakticky v mém věku, maximálně o pár let starší, a atmosféra ...

Kamarádi a přátelé z mého nevirtuálního okolí již vědí, že jsem minulý týden absolvoval ve Vídni dvoudenní propagační a školící akci pořádanou firmou Canon. Spolu se svým šéfem a kamarádem Františkem jsme se tedy vydali do metropole na Dunaji. Kolem sedmé ráno jsme se sešli ve firmě a vyrazili turbodieselovou Toyotou Avensis 2.2, která dokáže na požádání naservírovat něco kolem 180 koní, směrem na Brno. Cesta proběhla relativně hladce a do hodinky už jsme parkovali u Tesca v centru Brna. Franta vyrazil sehnat drobné na parkování a já jsem využil pauzy, abych do sebe, já hříšník, i přes přísné zákazy doktorů natlačil první ranní cigaretu. Jakmile jsme měli zaplacený parkovací lístek, vyrazili jsme stylově oblečení do saka na malé autobusové nádraží u hotelu Grand, kde nás už očekával "žluťák" neboli luxusní dálkový autobus najatý od společnosti Student Agency. Hned jak jsme vyjeli, začala o nás pečovat stevardka, která nás pohotově vybavila nápoji, denním tiskem a malou svačin...

Jak už to tak v životě muže bývá, za jeho velikostí většinou stojí jeho partnerka. I já jsem byl silně motivován ze strany mojí nejdražší Versailles, když jsem se rozhodl, že zorganizuji vánoční výlet do Vídně. Touto cestou bych se taky rád omluvil všem našim přátelům, kteří se s námi do Vídně nedostali, jelikož jsem se tak nějak držel spíše těch, kteří jevili eminentní zájem se na tomto podniku podílet a překypovali iniciativou a rozhodností. Lidově řečeno, kdo se držel stranou, ostrouhal. V neděli jsem se tedy odhodlal k činu a domluvil se s Krbym , který byl ochotný pro tuto pouť do kolébky kultury poskytnout vozidlo, které by dokázalo zmiňovanou trasu vydržet bez vážnějšího traumatu, což se o mojí Feli zrovna říct nedá. Ne, že bych jí nevěřil, ale je to přece jenom už dáma v letech a na nějaké to poletování po evropských rychlostních komunikacích si nepotrpí. Volba tedy padla na černý Rover Krbyho paní matky. Na cestu se nás vydalo pět: já, Krby, jeho kamarádka Zdeňka, Lucie a Ve...