Já a moje nejdražší Versailles už nedokážeme dále snášet útrapy života s alkoholikem. Ne, žádný strach, nejedná se o nějakého zvlčilého člena rodiny, ale o souseda, který bydlí nad námi. Ačkoliv se už oproti dřívějšku o dost utišil, prostě nedokážeme překousnout jeho primitivní manýry, neskonalé buranství a psychickou labilitu. Ačkoliv si troufnu říct, že už jsem za svého studentského života v Brně nějakých ožralých sociálů viděl, a to ani nemluvím o ozbrojených ožralých cikánských sociálech, náš milý soused jim všem nasazuje korunu. Občas totiž trpí stavy deliria a paranoidními halucinacemi. Jeho byt býval jedna velká hard-rocková party, kde tři oblíbené "šlágry" běžely pořád dokola celou noc, nejlevnější sociální slepecké lihoviny tekly proudem, o sprosté hádky a scény nebyla nouze a občas došlo i na nějaký ten sociálně-alkoholický hlasitý sex se zoufalou oteklou stokilovou bachyní. Prostě nedělní idylka panelákového bydlení. Nutno uznat, že potom, co jsme ho s pomocí polic...
Kritický blog a deník mého života.