Tady je Goletovo

Velká metropole jako Londýn má jedno neuvěřitelně velké plus - dokonale vymakanou dopravní infrastrukturu. Z našeho "balíkova" jsme všichni zvyklí, že nejdokonalejší způsob dopravy po městě je osobní auto, taxík, nebo naše vlastní nohy (v závislosti na vzdálenosti, případně na zkonzumovaném alkoholu). Není divu, když tu autobusy jezdí tak po půl hodině. Velkoměsto to je ale jiné kafe. Z autobusové zastávky před hotelem odjížděl autobus ke stanici metra skoro každých pět minut a metro do centra jelo snad po dvou minutách. Navíc díky hustotě zastávek a počtu linek londýnského metra není problém dostat se prakticky kamkoliv ve městě do hodiny. Po nezbytné ranní rutině, kterou jsem obohatil o mazlení s hotelovým kocourem Thomasem, který "bydlí" na zahradě hotelu, jsme tedy už před desátou ráno vystupovali z metra na zastávce Tower Hill. Okamžitě jsem začal žhavit zrcadlovku a nezahálel ani foťák na mobilu, abychom se hned večer mohli s něčím vytasit na "fejsu...

Dne 29. května 2014 nadešel "den D" a já se konečně dočkal dlouho plánovaného výletu s kamarády do Anglie. Všechno bylo dopředu zajištěné a zaplacené po internetu. Jakožto správní baťůžkáři jsme se vykašlali na všechny cestovky s jejich nabídkou Eurovíkendů a tak podobně, a prostě si objednali nejlevnější letenky u RyanAiru, zamluvili si pokoje v budgetovém hotýlku, zakoupili miniaturní letecké kufry (největší, které RyanAir vezme bez příplatku na palubu) a vyrazili. Jel jsem s osvědčenými kumpány, kteří nezkazí žádnou srandu - s Tomášem a Hansem. Na letiště do Brna nás dopravil Tomášův táta a už sama cesta byla adrenalinový zážitek, protože dálnice D1 stála hned na několika místech, takže jsme valnou část cesty absolvovali po okreskách, které byly také zacpané auty, která se snažila vyhnout ucpané dálnici. Nakonec jsme na letiště dorazili včas a začali si organizovat věci před bezpečnostní kontrolou. Jelikož jsem již od rána trpěl cestovní nervózou, která si vyžádala hned ...