Tady je Goletovo

Slabší čtenáři, vzdejte to. Omlouvám se předem, ale tento post bude o něco delší, než je zvykem. Jednou ne zrovna nepříjemnou součástí práce pro firmu Vendavo je, že se občas také podíváte někam do světa, pokud si to vaše práce vyžádá. Nedávno přišel i můj čas. Projekt, na kterém momentálně pracuji se pomalu ale jistě blíží do finále a tak si moje práce vyžádala, abych se spolu se zbytkem našeho projektového týmu dopravil do Minneapolis v USA, abychom mohli spolupracovat přímo s našim koncovým zákazníkem na implementaci našeho produktu. Znamenalo to pro mě pár věcí. Předně se jednalo o můj vůbec první let dopravním letadlem (vyhlídkový let nad Třebíčí starým práškovacím Antonovem se nepočítá). Navíc se jednalo o můj první trans-atlantický let. Za druhé to znamenalo moji vůbec první cestu do anglicky mluvící země (Ano, ti, kteří mě znají jako magistra anglistiky a jazykového experta, asi budou překvapení, ale je to tak. Člověk se opravdu může naučit cizí jazyk na vysoké úrovni, aniž...

Tak dnes přišel ten památný den, kdy jsem se poprvé vznesl k oblakům. Jsem už na světě pěknou řádku let, ale zatím jsem ještě nikdy neletěl. Právě když píšu tyto řádky, sedím v Airbusu, nacházím se kdesi u Islandu a do cíle cesty mi zbývá ještě 6 hodin letu. Musím pracovně do Minneapolis v Minnesotě, USA. Můj den vlastně začal už včera, kdy jsem se bolestně rozloučil se svou milovanou Míšou a přesunul se od ní na svůj starý byt, který si vydržuju jako pracovnu. Bylo to v zájmu nás obou. Abych já mohl jít brzo spát a abych ji nebudil při svém časném odjezdu. V 7 hodin večer jsem zalezl do postele, ale ještě několikrát jsem ji opustil, protože jsem si vzpomněl, že nemám sbalenou nějakou naprosto kritickou věc. Nakonec jsem usnul až v 9 a spal neklidným spánkem do 3 do rána, kdy mi zazvonil budík. Vystřelil jsem z postele, naposledy zkontroloval kufry, naládoval je do Alfy a vyrazil. Dálnice D1 byla ještě tak brzo ráno skoro prázdná, takže jsem cestoval rychleji, než jsem čekal a dorazi...