Změna je život a tak i u mě konečně přišla ta dlouho očekávaná změna a jsem opět v pracovním procesu. Můj vyhlédnutý zaměstnavatel dostál svého slova a slíbené místo jsem po půl roce válení doma dostal. Musím říct, že půl roku na podpoře dokonale zplundrovalo můj bankovní účet, na kterém jsem měl rezervu, která by stačila na docela slušnou ojetinu. Nechápu jak z české sociální podpory může někdo žít. Už vůbec nechápu, jak z toho cigáni a podobné živly můžou vytěžit tolik peněz na chlast. Je možné, že v zaměstnání to nebude o moc lepší, tak doufám, že někde schrastím peníze a nezůstanu na krku mojí milované Versailles, nad kterou se také vznáší Damoklův meč propouštění, jelikož pracuje ve výrobním podniku orientovaném na export. Můj nový šéf totiž rozjíždí firmu prakticky odznova s téměř novou sestavou zaměstnanců a novou firemní filozofií. Než si vybudujeme stálou klientelu, která nás uživí, budeme asi finančně celkem biti. Každopádně rozjezd firmy, shánění zakázek, vymýšlení nových ob...
Kritický blog a deník mého života.