Velké změny

Zdravím všechny věrné čtenáře blogu. Jak napovídá titulek tohoto příspěvku, v mém životě se dějí radikální změny. V reklamce jsem dal výpověď, jelikož situace firmy nebyla - mimo jiné díky krizi - zrovna růžová a všichni jsme pocítili nedostatek financí. Když tedy přišla šance otočit svůj život o 180°, neváhal jsem ani minutu.

Můj kamarád Luděk, kterému tímto ze srdce děkuji, mě přemluvil k tomu, s čím jsem už měsíce váhal, tedy k pořízení živnostenského oprávnění, a vzápětí mi domluvil kontrakt s jednou pražskou firmou, která se zabývá vývojem software. Získal jsem zodpovědné místo vedoucího teamu testerů, kteří svým jménem zaštiťují kvalitu programů, které firma vytvoří. S místem se pojí spousta výzev, které mě motivují a dodávají mi sílu fungovat naplno a těšit se ze života. Je to o vedení lidí, odpovědnosti a časem to prý bude i o cestování po světě k jednotlivým zákazníkům. Firma je mladá, dynamická, všichni lidé jsou prakticky v mém věku, maximálně o pár let starší, a atmosféra kolektivu je veskrze přátelská. Hned na začátku jsem absolvoval cestu do Ostravy na úvodní zaškolení a hned vzápětí dvě cesty do Prahy, abych se trošku sehrál se svými novými kolegy a výpůjčil si firemní notebook, než si seženu vlastní. Pravidelná výplata pohybující se nad českým průměrem je už potom jenom takový příjemný průvodní jev. Další příjemnou věcí je, že pracuji zatím převážně z domova pomocí Skypu a e-mailu, takže spořím náklady na dojíždění, stravu, apod.

S tím se pojí taky nově objevené jízdní výkony mého Červeného draka. Zjistil jsem, že na dálnici se dostanu konečně na docela slušnou spotřebu pod 8l/100km. Zjistil jsem, že dokážu udržovat stabilní cestovní tempo kolem 150 km/h, ale ani to na dnešní D1 nestačí, jelikož mě téměř pořád předjížděly nadržené Passaty a Octavie rychlostí, která se musela pohybovat kolem 200 km/h. Zjistil jsem taky na přehledném a prázdném úseku dálnice, že když si troufnu riskovat pokutu a vytočím Bravoše do vysokých otáček, dokáže se svými 103 grošáky pod kapotou uhánět klidně dvousetkilometrovou rychlostí, ovšem jízdní komfort v kabině už se potom rovná pobytu v mlýnku na maso, zvláště na panelovém drncajícím povrchu D1. Zjistil jsem taky, že klimatizace je v teplých dnech na dálnici nenahraditelná, jelikož větrat ve vysokých rychlostech okny není možné a příjemným zjištěním bylo, že zatímco při jízdě po městě sebere zapnutá klima motoru úplně vítr z plachet, na dálnici ve vysoké rychlosti není ztráta výkonu téměř poznat.

V soukromém život jsem udělal jeden zásadní krok. Po 10 letech jsem si znovu koupil kolečkové brusle a začal jsem kondičně jezdit. Před těmi lety jsme jezdili s kamarády většinou pouliční freestyle, různé parádičky, skoky, sjíždění schodů, nechali se tahat motorkou, někteří si dokonce troufli nechat se nepozorovaně vyvézt do kopce zavěšení za autobusem městské dopravy. Dneska už si na to netroufám, tak zůstávám alespoň u rychlé přímočaré jízdy po místní cyklostezce, abych nabral na lýtka, stehna a zadek zpátky ztracenou svalovinu, o kterou mě připravilo moje nechtěné radikální hubnutí. Fakt ale je, že už jsem se odhodlal přeskočit prvních pár obrubníků, takže se časem zase možná otrkám a dopracuju se k alespoň nějaké nižší úrovni freestylového ježdění.

Zdraví se zatím snaží sloužit. Hubnutí a těžké průjmy se naštěstí zatím zastavily a nyní začínám přibírat. Jsem sice pořád na zdravotní dietě bez tuků, ale náročná práce mě znova dohnala ke kouření a každý večer zajdu s kamarády na malé pivo. Zatím se zdá, že dobrá strava, malé dávky alkoholu a dostatek pohybu na bruslích mě dokáže udržet v dobré kondici. Jenom ve mě pořád hlodá strach, že se všechno může opět ze dne na den zlomit a moje tělesná schránka začne opět chátrat. Ale když jsem podle všech vyšetření formálně zdravý, budou moje potíže záviset asi opravdu jenom na psychice, takže se snažím udržovat si veselou mysl a z rozmarů mého trávícího systému si nedělat velkou hlavu.

Přeji i vám, ať se vám všechno daří v míře vrchovaté a těším se u dalšího postu na blogu Goletovo.