Lidstvo během svého vývoje prodělalo různá stádia – doby dobré i zlé, doby rozpuku i zmaru, doby objevitelské i tmářské, doby asketické víry i doby požitkářské dekadence. A v každé z těchto dob měli lidé pocit, že žijí na konci časů, že morálka a inteligence nastupujících generací je na historickém minimu, a že už je možná načase, aby zase přišla nějaká pořádná válka a trochu pročistila vzduch. V dnešní době žijeme na vrcholu svého vývoje, jedeme na vysoké vlně tsunami a snažíme se natáhnout ještě výš, ke hvězdám. Lidstvo jako celek se nikdy nemělo tak dobře jako právě teď. Ekonomika frčí nebývalým tempem, v Česku je neuvěřitelně malá nezaměstnanost a dá se říct, že nezaměstnaní jsou teď už jenom ti, kteří se rozhodli, že v životě nikdy nedosáhnou dál než na nejbližší flašku tuzemáku, anebo ti, kteří si slintají na tričko a prdel jim utírá pečovatelka. Jasně, tam někde venku jsou pořád celé národy, které živoří za dolar denně a žerou suchou rýži nebo maniok, ať už je to cokoli...
Kritický blog a deník mého života.