Tady je Goletovo

Jak lidé v mém okolí vědí, téměř celý život (asi od puberty) mám neurčitý střevní zánět, s kterým si klasická západní medicína neví rady. Moje nemoc celkem nevyzpytatelně střídá stádia klidu a vzplanutí. Ve stádiu klidu vlastně trvá už asi 25 let, akutní stádium trvalo asi 3 roky v kuse, převrátilo téměř celý můj dospělý život naruby, a ještě stále se mi občas vrací. Většinu času mi vlastně nic hrozného není, jenom mě to občas dost nepříjemně "prožene", mám trochu suchou pleť, pár alergií (hlavně na kočky, které bohužel mám doma dvě) a nyní už i astma. V akutním stádiu mívám neustávající průjmy, kdy už je úplně jedno, co jím. Podělám se klidně po suchém rohlíku a čaji, ztrácím na váze, vypadám jako kostnatá zombie s výsevem akné po čele, přicházím o práci, utíkají ode mne přítelkyně, moje psychika stagnuje a začínám přemýšlet o sebevraždě. Celiakie se u mě nikdy nepotvrdila, Crohn vlastně taky ne, ale moje choroba tyto dvě poruchy dost významně připomíná, a tak se moje pozn...

Slabší čtenáři, vzdejte to. Omlouvám se předem, ale tento post bude o něco delší, než je zvykem. Jednou ne zrovna nepříjemnou součástí práce pro firmu Vendavo je, že se občas také podíváte někam do světa, pokud si to vaše práce vyžádá. Nedávno přišel i můj čas. Projekt, na kterém momentálně pracuji se pomalu ale jistě blíží do finále a tak si moje práce vyžádala, abych se spolu se zbytkem našeho projektového týmu dopravil do Minneapolis v USA, abychom mohli spolupracovat přímo s našim koncovým zákazníkem na implementaci našeho produktu. Znamenalo to pro mě pár věcí. Předně se jednalo o můj vůbec první let dopravním letadlem (vyhlídkový let nad Třebíčí starým práškovacím Antonovem se nepočítá). Navíc se jednalo o můj první trans-atlantický let. Za druhé to znamenalo moji vůbec první cestu do anglicky mluvící země (Ano, ti, kteří mě znají jako magistra anglistiky a jazykového experta, asi budou překvapení, ale je to tak. Člověk se opravdu může naučit cizí jazyk na vysoké úrovni, aniž...

Zdravím všechny věrné čtenáře blogu. Jak napovídá titulek tohoto příspěvku, v mém životě se dějí radikální změny. V reklamce jsem dal výpověď, jelikož situace firmy nebyla - mimo jiné díky krizi - zrovna růžová a všichni jsme pocítili nedostatek financí. Když tedy přišla šance otočit svůj život o 180°, neváhal jsem ani minutu. Můj kamarád Luděk , kterému tímto ze srdce děkuji, mě přemluvil k tomu, s čím jsem už měsíce váhal, tedy k pořízení živnostenského oprávnění, a vzápětí mi domluvil kontrakt s jednou pražskou firmou, která se zabývá vývojem software. Získal jsem zodpovědné místo vedoucího teamu testerů, kteří svým jménem zaštiťují kvalitu programů, které firma vytvoří. S místem se pojí spousta výzev, které mě motivují a dodávají mi sílu fungovat naplno a těšit se ze života. Je to o vedení lidí, odpovědnosti a časem to prý bude i o cestování po světě k jednotlivým zákazníkům. Firma je mladá, dynamická, všichni lidé jsou prakticky v mém věku, maximálně o pár let starší, a atmosféra ...

Poslední dobou žiju tak nějak od desíti k pěti. Vyhlídky v naší reklamní agentuře vypadají celkem temně. Firmy v regionu jsou sevřené hospodářskou krizí, samy se potýkají s existenčními potížemi a v takové situaci málokdo pomýšlí na investice do reklamy, což je samozřejmě hrubá chyba. Možná se mýlím, ale myslím si, že ten, kdo zainvestuje do reklamy v krizi a podaří se mu nalákat zákazníky, vyjde do budoucího období prosperity s významným náskokem před konkurencí, ale vykládejte to starým strukturám a omezeným podnikatelům, kteří ovládají regionální ekonomiku v Třebíči. Heslo dne zní škudlit, škrtit, hamonit a nevědomky tak ještě víc prohlubovat hospodářskou krizi. Není potom divu, že naše sice schopná ale zatím málo známá firmička zachází na úbytě. Momentálně jsem ve výpovědní lhůtě. Já i můj šéf Franta doufáme, že se ekonomická situace trošku zlepší a můj odchod nebude nutný, zatím to ale vypadá všelijak. Rozhlédl jsem se trošku kolem a zjistil jsem, že pokud si pořídím živnostenský ...

Kamarádi a přátelé z mého nevirtuálního okolí již vědí, že jsem minulý týden absolvoval ve Vídni dvoudenní propagační a školící akci pořádanou firmou Canon. Spolu se svým šéfem a kamarádem Františkem jsme se tedy vydali do metropole na Dunaji. Kolem sedmé ráno jsme se sešli ve firmě a vyrazili turbodieselovou Toyotou Avensis 2.2, která dokáže na požádání naservírovat něco kolem 180 koní, směrem na Brno. Cesta proběhla relativně hladce a do hodinky už jsme parkovali u Tesca v centru Brna. Franta vyrazil sehnat drobné na parkování a já jsem využil pauzy, abych do sebe, já hříšník, i přes přísné zákazy doktorů natlačil první ranní cigaretu. Jakmile jsme měli zaplacený parkovací lístek, vyrazili jsme stylově oblečení do saka na malé autobusové nádraží u hotelu Grand, kde nás už očekával "žluťák" neboli luxusní dálkový autobus najatý od společnosti Student Agency. Hned jak jsme vyjeli, začala o nás pečovat stevardka, která nás pohotově vybavila nápoji, denním tiskem a malou svačin...

Moje práce asistenta zahraničního obchodu s sebou nese nutnost komunikovat s lidmi. Bohužel většinou v jejich mateřštině nebo nějakém univerzálně použitelném jazyce. Naštěstí nemám s komunikací v cizích jazycích obvykle problémy. Práce asistenta zahraničního obchodu obnáší také nutnost setkávat se s cizinci a jednat s nimi. Na druhou stranu má moje práce i světlejší stránky, jako třeba, když vám šéf dá klíček od firemní Audi A6 a pošle vás do Prahy na letiště vyzvednout návštěvu ze staré dobré Anglie. Celý den byl vůbec hektický a únavný. Když jsem se blížil k šéfovu domu, byl jsem nasraný a vyčerpaný jako ženská po čtyřicítce. Alespoň jsem si udělal radost a na zasněžené zledovatělé vozovce jsem otočil Feli do správného směru pro parkování mistrně zvládnutým obratem přes ručku. Vzápětí jsem obdržel o trošku lepší vozidlo. Firemní A6 Avant není žádné mimino - pod kapotou temně vrní šestiválec 2,7 TDI, který dokáže vysypat z rukávu bezmála 180 koní. Automatická převodovka s možností sek...