Není tomu dlouho, co jsem se s přítelkyní Míšou a jejími dvěma dětmi vrátil z dovolené v chorvatské Baška Vodě. Letovisko Baška Voda není třeba asi dlouze představovat, jelikož je to asi to nejprofláklejší místo, kam jsme mohli jet. Jistě, mohli jsme volit jinak, ale Baška mi přišla jako rozumný kompromis. Není ani tak velká, aby tam v noci duněly desítky diskoték a není to ani nějaká malá vesnička, kde cikády dávají dobrou noc, a kde by nebyly žádné atrakce pro děti.
Už po pár dnech pobytu jsem se ale pomalu a jistě začal stydět za svoji národnost, a tento pocit se v průběhu dovolené čím dál víc stupňoval. Češi v Chorvatsku jsou něco jako Němci v Čechách anebo třeba britské stag-party (loučení se svobodou) mířící letecky z Londýna do Prahy. Češi jsou pohroma, která se na pobřeží Jadranu roztahuje s vehemencí středověké morové rány. A naneštěstí jsou nejvíce vidět ti, kteří by měli být vidět nejmíň. Na druhou stranu je to celkem logické. Člověk inteligentní, sečtělý a světaznalý se snaží zapadnout, naučí se aspoň základní domluvu v chorvatštině a zbytečně na sebe neupozorňuje. Zato povedené rodinky pepíků, kteří všude byli a všechno viděli, se nestydí ztropit bordel úplně kdekoliv.
Z krásného mořského pobřeží Dalmácie se v podání Čechů stalo další Lipno, nebo Mácháč. Nejčastějším odpuzujícím fenoménem, který jsem zaznamenal, jsou početné stupidní a obézní rodiny, které jsem si pracovně pojmenoval Homolkovi. Homolkovi se typicky dostavují na pláž v počtu pěti až šesti osob. Obvyklou sestavu tvoří malý plešatý otec se 120 kg živé váhy, matka s 200 kg živé váhy pokročilou kompresí zapakovaná do o 3 čísla menších jednodílných černých plavek, babička s 250 kg živé váhy nakomprimovaná do naprosto stejných jednodílných plavek připomínající dělovou kouli a neurčitý počet neuvěřitelně debilních obézních harantů. Obvyklý model je šestiletý chlapeček o hmotnosti 90 kg, hulvátsky uřvaný a naprosto přesvědčený o své nadřazenosti nad svými rodiči.
Homolkovi si na pláž přinášejí slunečník, několik dek o velikosti stanové plachty z menšího cirkusového šapitó a chladící tašku s pivem. Dovezeným českým pivem!! V plechovkách!! Fuj. Je jim jedno, že asi deset metrů od nich je plážový bar s výborným točeným Karlovačkem. Možná se bojí, že by moc utratili. A to ani nemluvím o tom, jak je nechutné lít do sebe pivko už kolem poledne a na sluníčku. Homolkovi se začínají zabydlovat. Roztáhnou své stanové plachty, čímž zaberou asi dvě třetiny celé pláže a dostanou se nebezpečně blízko do vaší intimní zóny. Vztyčí slunečník o průměru radarového talíře v Arecibu, čímž efektivně zablokují slunce celému širokému okolí. Dvě bílé velryby napresované ve svých černě neoprenových plavkách napatlají parchanty levným UV krémem z Kauflandu a vzápětí začnou z chladící tašky servírovat nezbytné řízky s chlebem, rovněž dovezené z domova. Jenom představa, že se budu ve čtyřicetistupňovém horku, cpát těžkým promaštěným řízkem mi zvedá žaludek. Vše korunuje otec rodiny, který slastně sykne uzávěrem plechovkového pivka a mlaskne svým tulením tělem na deku, přičemž vám narve své oteklé diabetické nohy prakticky přímo před xicht, abyste mohli lépe pozorovat bohatou mikroflóru, která tam spokojeně vegetuje.
Zkrátka roztahují se, neberou ohledy a pod heslem "Jsem jednou sakra na dovolený, tak si to užiju" zahazují i základní lidskou slušnost. V obchodech Homolkovi předbíhají, všude mluví zásadně česky a pořádně nahlas, cpou se, předbíhají, vůbec nemají tendenci okřiknout své děti, když dělají bordel. Nevšimli by si snad ani, kdyby jejich parchanti někomu řezali nohu kapesním nožíkem. Na pláži nechávají zbytky potravin a cigaretové vajgly. Nebojí se stavět na odiv, že nehodlají místním dát vydělat, takže z pokojů ve vašem apartmánovém domě se v době večeře line vůně domácích zavařených vepřových konzerv, zatímco normální slušný jedinec si zajde na trh pro luxusní místní rybu a košík čerstvé zeleniny, a hodí to všechno na gril, přičemž náklady na tu baštu budou možná menší, než kolik stálo vyrobit doma tu vepřovku a dovézt ji tisíc kilometrů daleko...
Zkrátka v zahraničí je teprve vidět, kdo je kádr a kdo je buran, a někdy se v naprosté burany promění i relativně vzdělaní a slušní lidé. Stačí jim pár pivek na pláži a najednou mají pocit, že jim patří celý svět. Jakoby jim vzrůstající vzdálenost od domova dávala větší a větší právo chovat se jako hovada. A jak se k tomu stavíte vy? Jste taky Homolkovi?
Váš Golet
Žádné komentáře:
Okomentovat