Dnes jsem učinil další krok ke své diagnóze. Tímto krokem nebylo nic menšího, než všemi obávané endoskopické vyšetření žaludku neboli gastroskopie. Tenhle v podstatě banální úkon předchází opravdu hrůzostrašná pověst. Zvěsti o bolestech, dávení, násilí lékařů a odřeném hltanu mi spolehlivě dokázaly zvednout puls už při pouhém pomyšlení. Nejsem zrovna silná osobnost a nepřekypuji ani přílišnou odvahou, takže mě vize, že toto vyšetření jednou budu muset absolvovat, docela vyváděla z míry. A to jednou nastalo dnes. Ráno jsem byl doslova nervózní jako pes. Po tom, co mě moje nervózní útroby donutily několikrát nedobrovolně navštívit komoru, kam i císařpán chodí sám, jsem konečně opustil byt, oškrábal zamrzlé auto a vydal se na polikliniku, kam jsem samozřejmě dorazil docela pozdě, takže v čekárně již bylo pár lidí. Následovalo asi dvacetiminutové čekání, než sestra vyjde ven a vybere zdravotní průkazky a doklady od nově příchozích. Nervozitou jsem slinil jak Pavlovův pes a navíc jsem musel...
Kritický blog a deník mého života.