Tady je Goletovo

Po celém životě s Windows, což v mém případě činí asi 33 let, jsem se rozhodl, že je čas na změnu. Z mého oblíbeného systému, který byl střídavě skvělý (verze 3.1, 95, 98, XP, W7 a W10) a střídavě příšerný (verze ME, Vista, W8 a W11), vyrostl ultimativní nástroj kontroly, špehování a vykořisťování uživatele. Proto jsem se rozhodl vrátit se ke kořenům a opět zmizet z radaru. Vysvětlím: Jsem na světě už velmi dlouho a dost času jsem strávil v šedé zóně. V mládí kopírované kazety, přepalovaná CDčka, cracknuté hry, hudba a filmy z torrentů, později Ulož.to a Rapidshare. Prostě jsem vyrostl v tom, že pokud je něco k dostání zadarmo, přece za to nebudu platit. A z hlediska českého právního řádu nebylo trestné stahovat, trestné bylo sdílet. A já nikdy nic nesdílel, jenom stahoval. Dnešní doba ale dospěla do stádia, kde už je jen velmi málo prostoru pro pirátství a boj proti systému. Jsme sevření ze všech stran předplatnými. Spotify, Youtube Premium, Disney+...  Všechny tyhle placené nesmy...

Jelikož jsem ještě v rekonvalescenci a všechno je pro mě čerstvé, nestihl jsem zatím informovat své širší okolí, že jsem musel těsně před Vánoci podstoupit operaci zubu moudrosti. Osmička vlevo dole, o které jsem už minimálně dvanáct let věděl, že je v čelisti uložená naležato, se dala konečně do pohybu a s vehemencí pohybujícího se kontinentu začala tlačit na kořeny sedmičky a přeneseně i na všechny další zuby před sebou, což jsem pociťoval jako stupňující se bolest a tlak. Musel jsem tedy těsně před svátky vyběhávat zubaře, což je úkol hodný zeměměřiče K. z Kafkova Zámku , jelikož třeba moje zubařka neměla ani na Googlu vyvěšenou svoji pracovní dobu. To už jsem napravil (nemáte zač). Když jsem se tedy na druhý pokus dostal k zubařce (poprvé jsem přišel naslepo a bylo samozřejmě zavřeno), prohlédla mě a konstatovala, že to mám teda blbý, potřebuju chirurgický zásah, a že mě nejspíš před Vánoci už nikdo nevezme. Budiž jí ke cti, že mě aspoň vzala na oplach antibiotiky, což bolest dost ...

Je tomu bezmála rok, co jsem prodělal Covid-19, konkrétně nejspíš variantu Delta nebo Omikron. Nemoc u mě měla příznaky běžné virózy - rýma, kašel, lehce zvednutá teplota. Navíc ale došlo na extrémní únavu, kdy jsem měl potíže vydržet chvíli vzhůru a většinu času jsem se plácal v podivném polospánku, prodchnutém šílenými barvitými sny. Když jsem po 14 dnech nemoci začal opět jakž takž normálně fungovat, kdekdo by si myslel, že už mám vyhráno, ale opak byl pravdou. Nemoc mi nechala dáreček v podobě dlouhodobých příznaků - konkrétně ztráty chuti, čichu, zvláštních dušností a bušení srdce. Chuť se mi vracela postupně asi měsíc až dva. Zvláštní je, že jsem neztratil vnímání sladké chuti. Všechny ostatní chutě ale zmizely. Vždycky, když jsem se ujal vaření víkendového oběda, pravidelně jsem ho nedosolil nebo přesolil, přehnal to s kořením a vypálil dětem "zobák", anebo se to všeobecně nedalo vůbec žrát. Naštěstí po těch zmiňovaných dvou měsících už to bylo celkem v klidu a vnímal ...

Dnes to bude trochu delší, ale prosím, vydržte. Myslím, že s hodně věcmi budete souhlasit. Je podzim, přichází tma, zima, deprese, nabouraná imunita, rýmičky, virózy, nudle u nosu. Jenže tento rok je to jiné. Tento rok tu totiž máme už bůh ví kolikátou vlnu covidu. Zatím nejhorší v historii. Šíří se jako požár ve stepi, a zdá se, že neexistuje nic, co by ji mohlo zastavit. Chytají to očkovaní, neočkovaní, mladí, staří, silní i nemocní. Nikdo nezůstane ušetřen. Pojďme se podívat jak jsme se dostali až sem. Právě končící vláda Andreje Babiše byla kaleidoskopem kravin, panoptikem přehmatů, etalonem absurdních šíleností, které nikdy nemohly fungovat, a přesto jsme je museli všechny vyzkoušet. Vzpomeňme totální lockdown typu "do práce, pro jídlo a domů". Vzpomeňme zavřené restaurace, zákaz výdejních okének, zákaz venkovních zahrádek, zákaz cestování mimo služebního, zákaz cestování vůbec, vzpomeňme na roušky venku ve volné přírodě, vzpomeňme výměnu roušky za dvě roušky, později za...

Lidstvo během svého vývoje prodělalo různá stádia – doby dobré i zlé, doby rozpuku i zmaru, doby objevitelské i tmářské, doby asketické víry i doby požitkářské dekadence. A v každé z těchto dob měli lidé pocit, že žijí na konci časů, že morálka a inteligence nastupujících generací je na historickém minimu, a že už je možná načase, aby zase přišla nějaká pořádná válka a trochu pročistila vzduch. V dnešní době žijeme na vrcholu svého vývoje, jedeme na vysoké vlně tsunami a snažíme se natáhnout ještě výš, ke hvězdám. Lidstvo jako celek se nikdy nemělo tak dobře jako právě teď. Ekonomika frčí nebývalým tempem, v Česku je neuvěřitelně malá nezaměstnanost a dá se říct, že nezaměstnaní jsou teď už jenom ti, kteří se rozhodli, že v životě nikdy nedosáhnou dál než na nejbližší flašku tuzemáku, anebo ti, kteří si slintají na tričko a prdel jim utírá pečovatelka. Jasně, tam někde venku jsou pořád celé národy, které živoří za dolar denně a žerou suchou rýži nebo maniok, ať už je to cokoli...

V minulé části jsem vám řekl, že běžný doktor vám s neurčitými střevními záněty a dalšími psychosomatickými problémy příliš nepomůže, protože řeší jenom jediný aspekt vašeho stavu - váš stav fyzický. Já ale nejsem doktor a už vůbec nejsem běžný, a tak vám s klidem řeknu, co dělat. Celým procesem zotavení jsem si osobně prošel, ale stále nemám vyhráno. Takovýchto potíží se totiž člověk nikdy docela nezbaví, může je maximálně držet na uzdě. Shrnu to do pár pravidel: 1. Vypátrejte pravou příčinu svých potíží Možná si myslíte, že za vaše střevní potíže může to, co jíte. Jistě, do jisté míry ano, ale není to ta pravá příčina. Pokud byste byli zdraví jako celek, včetně životní spokojenosti, bez stresu a shonu, s největší pravděpodobností byste mohli jíst téměř cokoliv a žádné problémy by to nevyvolalo. Opravdová příčina střevního zánětu většinou nespočívá ve stravovací chybě, i když pokud někdo pořád jí jenom nezdravý fast-food a zapíjí to litry koly, tak si o problémy vyloženě kol...