Tady je Goletovo

Kamarádi a přátelé z mého nevirtuálního okolí již vědí, že jsem minulý týden absolvoval ve Vídni dvoudenní propagační a školící akci pořádanou firmou Canon. Spolu se svým šéfem a kamarádem Františkem jsme se tedy vydali do metropole na Dunaji. Kolem sedmé ráno jsme se sešli ve firmě a vyrazili turbodieselovou Toyotou Avensis 2.2, která dokáže na požádání naservírovat něco kolem 180 koní, směrem na Brno. Cesta proběhla relativně hladce a do hodinky už jsme parkovali u Tesca v centru Brna. Franta vyrazil sehnat drobné na parkování a já jsem využil pauzy, abych do sebe, já hříšník, i přes přísné zákazy doktorů natlačil první ranní cigaretu. Jakmile jsme měli zaplacený parkovací lístek, vyrazili jsme stylově oblečení do saka na malé autobusové nádraží u hotelu Grand, kde nás už očekával "žluťák" neboli luxusní dálkový autobus najatý od společnosti Student Agency. Hned jak jsme vyjeli, začala o nás pečovat stevardka, která nás pohotově vybavila nápoji, denním tiskem a malou svačin...

Jak už to tak v životě muže bývá, za jeho velikostí většinou stojí jeho partnerka. I já jsem byl silně motivován ze strany mojí nejdražší Versailles, když jsem se rozhodl, že zorganizuji vánoční výlet do Vídně. Touto cestou bych se taky rád omluvil všem našim přátelům, kteří se s námi do Vídně nedostali, jelikož jsem se tak nějak držel spíše těch, kteří jevili eminentní zájem se na tomto podniku podílet a překypovali iniciativou a rozhodností. Lidově řečeno, kdo se držel stranou, ostrouhal. V neděli jsem se tedy odhodlal k činu a domluvil se s Krbym , který byl ochotný pro tuto pouť do kolébky kultury poskytnout vozidlo, které by dokázalo zmiňovanou trasu vydržet bez vážnějšího traumatu, což se o mojí Feli zrovna říct nedá. Ne, že bych jí nevěřil, ale je to přece jenom už dáma v letech a na nějaké to poletování po evropských rychlostních komunikacích si nepotrpí. Volba tedy padla na černý Rover Krbyho paní matky. Na cestu se nás vydalo pět: já, Krby, jeho kamarádka Zdeňka, Lucie a Ve...