Pozn. aut.: Tento článek jsem napsal, ještě když jsem vlastnil Fiat Bravo. Projekt, na kterém momentálně pracuji pro svého zákazníka - firmu sídlící v Praze, dostal nového projektového manažera. Nastal proto čas hodit se do gala, opustit svůj potemnělý ajťácký brloh a vydat se opět za partnery do Prahy na jednání spojené s večeří. Vyrážel jsem v relativně klidné i když lehce podrážděné náladě. První zatopení pod kotlem přišlo hned pár set metrů od domu, když jsem se pokoušel napojit na hlavní tah na Velké Meziříčí. Silničáři se pustili se zápalem mladistvého uhrovitého sprejera do obnovování přechodů pro chodce a tak se v jednom místě musela auta protáhnout pouze jedním pruhem, což v podstatě znemožňovalo se na tuto silnici připojit, jelikož do fronty před přechodem vás nikdo nepustil a protijedoucí, kteří projížděli relativně volně se na tento záměr taky netvářili dvakrát nadšeně. Aby toho nebylo málo, přede mnou stálo vozidlo autoškoly s nějakou vyděšenou slečnou, která rozhodně nevy...
Kritický blog a deník mého života.