Tady je Goletovo

Není tomu dlouho, co jsem se s přítelkyní Míšou a jejími dvěma dětmi vrátil z dovolené v chorvatské Baška Vodě. Letovisko Baška Voda není třeba asi dlouze představovat, jelikož je to asi to nejprofláklejší místo, kam jsme mohli jet. Jistě, mohli jsme volit jinak, ale Baška mi přišla jako rozumný kompromis. Není ani tak velká, aby tam v noci duněly desítky diskoték a není to ani nějaká malá vesnička, kde cikády dávají dobrou noc, a kde by nebyly žádné atrakce pro děti. Už po pár dnech pobytu jsem se ale pomalu a jistě začal stydět za svoji národnost, a tento pocit se v průběhu dovolené čím dál víc stupňoval. Češi v Chorvatsku jsou něco jako Němci v Čechách anebo třeba britské stag-party (loučení se svobodou) mířící letecky z Londýna do Prahy. Češi jsou pohroma, která se na pobřeží Jadranu roztahuje s vehemencí středověké morové rány. A naneštěstí jsou nejvíce vidět ti, kteří by měli být vidět nejmíň. Na druhou stranu je to celkem logické. Člověk inteligentní, sečtělý a světaznalý se s...

Jelikož nejenom letní festivalová sezóna, ale i sezóna letních rockových zábav je v plném proudu, moje kapela má relativně nabitý program. Prakticky každý víkend někde hrajeme a tak jsem téměř v neustálém styku s publikem. Převážně vesnickým publikem navštěvujícím kulturáky, sokolovny a fotbalová hřiště. Ne, že bych tím chtěl říct, že vesnické publikum je nějakým způsobem druhořadé, ve městě bych patrně narazil na úplně stejné zvláštnosti a problémy, ale poslední dobou se nestačím divit chování a hudebnímu vkusu naší široké veřejnosti. Nejsem dítě zábav a jsem na to relativně hrdý, vyrostl jsem na diskotékách a později na klubových rockových koncertech kapel zvučných jmen. Metal mi nic neříká, nikdy jsem nenosil "džísku" ani dlouhé vlasy. Nestrávil jsem mládí s Kreysonem, Vitacitem, Elánem či Teamem v kazeťáku. Neříkám, že mi jejich hudba smrdí, v mnoha případech je to muzika kvalitní a poslouchatelná, dokonce jsem měl i punkové období, kdy jsem poslouchal Aqva Silentia a Č...

Slabší čtenáři, vzdejte to. Omlouvám se předem, ale tento post bude o něco delší, než je zvykem. Jednou ne zrovna nepříjemnou součástí práce pro firmu Vendavo je, že se občas také podíváte někam do světa, pokud si to vaše práce vyžádá. Nedávno přišel i můj čas. Projekt, na kterém momentálně pracuji se pomalu ale jistě blíží do finále a tak si moje práce vyžádala, abych se spolu se zbytkem našeho projektového týmu dopravil do Minneapolis v USA, abychom mohli spolupracovat přímo s našim koncovým zákazníkem na implementaci našeho produktu. Znamenalo to pro mě pár věcí. Předně se jednalo o můj vůbec první let dopravním letadlem (vyhlídkový let nad Třebíčí starým práškovacím Antonovem se nepočítá). Navíc se jednalo o můj první trans-atlantický let. Za druhé to znamenalo moji vůbec první cestu do anglicky mluvící země (Ano, ti, kteří mě znají jako magistra anglistiky a jazykového experta, asi budou překvapení, ale je to tak. Člověk se opravdu může naučit cizí jazyk na vysoké úrovni, aniž...

V poslední době můj účet za telefon začal horentním způsobem stoupat. Hlavně díky používání internetu v mobilu. Jsem již asi 8 let věrným zákazníkem Vodafonu, vlastně jsem k němu přestoupil, ještě když to byl Oskar, a po celou dobu u Vodafonu používám jeden ze základních tarifů s 50 volnými minutami za cenu kolem 300 Kč měsíčně. Vodafone sice pořád přichází s různými "novými" a "atraktivními" tarify, ale pravdou je, že to nejlevnější, co u nich můžete pořídit, stojí už celá léta pořád přibližně kolem těch tří stovek (pokud tedy nejste student). Když si k tomu navíc přičtu 150 Kč za neomezený internet v mobilu, dostávám se na měsíční částku kolem 500 Kč. Pak stačí jenom napsat v nějakém korespondenčním zápalu pár SMSek a rázem se moje měsíční faktury vyhouply někam k 700 Kč. Abych citoval jednu z vodafonských reklamních kampaní: "Ale my jsme řekli NE!" Zkrátka už toho bylo dost. Telefonická nabídka od O2 mi tak přišla akorát do rány. Celkem příjemná operát...

Přiznávám se bez mučení. Ano, propadl jsem kouzlu globalizovaného konzumu! Miluju nakupování v Intersparu! Na svou obhajobu ale musím taky říct proč. V místní sámošce jsou totiž nastavení na kolem bydlící důchodce...