Tady je Goletovo

2. Kočka v bytě = spousta srandy Dostáváme se k druhému dílu mých kočičích mouder. Sdílení domácnosti s dospělým člověkem většinou zdrojem humorných situací nebývá, maximálně občas hodí kelímek od jogurtu do dřezu a lžičku do odpadků, občas si ukopne malíček o skříň, nebo se uhodí do hlavy o otevřená dvířka kuchyňské linky. Efektnější bývá soužití s dětmi, které se občas dovedou neuvěřitelně zaprasit od hlavy až k patě, pomalují stěny, zahrají si fotbal s neocenitelnou vázou z dynastie Ming a tak podobně. Pokud se chcete ale opravdu královsky zabavit nebo naopak královsky vykvasit, zvolte si za spolubydlícího kočku. Kočka je neocenitelným zdrojem skopičin k popukání i obsesivně-destruktivního chování, z kterého vám praskne žilka v mozku. Když byl se mnou malý Tobiášek teprve nějaký ten týden, stále ještě intenzivně zkoumal, co všechno si v bytě může dovolit. Chodil mi prakticky pořád u nohy jako dobře vycvičený pes. Nebylo to ovšem kvůli poslušnosti, ale proto, že čekal na příležitos...

Jsem si vědom toho, že článků různých samozvaných zaklínačů koček a kočičích behavioristů jsou plné internety, stejně jako určitě síť přetéká příspěvky "kočičích" bloggerů. Přesto neodolám a budu v budoucnosti publikovat sérii článků o kočkách (lépe řečeno o mém kocourovi) a jejich mnohdy šíleném chování. Zrzavého kocoura Tobiáše jsem si pořídil před dvěma lety a bylo to moje "vymodlené dítě". Moje bývalá přítelkyně byla zásadně proti a chování kočky v činžákovém bytě se v jejích očích rovnalo týrání zvířat. Když nakonec náš vztah dospěl ke konci, mimo jiné i vinou mých zdravotních problémů, nestálo už nic v cestě tomu, aby se mým spolubydlícím stal chlupatý mazlíček. Tobiáš byl rozkošné malé koťátko, ale dlouho mu to nevydrželo. Brzy se z něj stal bláznivý a divoký výrostek, a já jsem se mnohokrát trápil, že jsem jako jeho "otec" selhal ve výchově. Naštěstí jsem si přečetl pár článků a došel jsem k závěru, že se můj mazlík vyvíjí naprosto normálně. Ná...