Tady je Goletovo

Jak lidé v mém okolí vědí, téměř celý život (asi od puberty) mám neurčitý střevní zánět, s kterým si klasická západní medicína neví rady. Moje nemoc celkem nevyzpytatelně střídá stádia klidu a vzplanutí. Ve stádiu klidu vlastně trvá už asi 25 let, akutní stádium trvalo asi 3 roky v kuse, převrátilo téměř celý můj dospělý život naruby, a ještě stále se mi občas vrací. Většinu času mi vlastně nic hrozného není, jenom mě to občas dost nepříjemně "prožene", mám trochu suchou pleť, pár alergií (hlavně na kočky, které bohužel mám doma dvě) a nyní už i astma. V akutním stádiu mívám neustávající průjmy, kdy už je úplně jedno, co jím. Podělám se klidně po suchém rohlíku a čaji, ztrácím na váze, vypadám jako kostnatá zombie s výsevem akné po čele, přicházím o práci, utíkají ode mne přítelkyně, moje psychika stagnuje a začínám přemýšlet o sebevraždě. Celiakie se u mě nikdy nepotvrdila, Crohn vlastně taky ne, ale moje choroba tyto dvě poruchy dost významně připomíná, a tak se moje pozn...

Tak si musím zase jednou postěžovat. Do Chorvatska jezdím rok co rok určitě už minimálně 10 let. Vynechal jsem snad jedině v roce 2009, kdy jsem na to neměl ani peníze ani náladu, a v roce 2016, když se nám narodila naše překrásná malá Viktorka. Musím říct, že všechny nejkrásnější pobyty jsem absolvoval ještě předtím, než jsem začal žít s mojí snoubenkou Míšou. Když jsme se poznali, a ona přiznala, že ji ještě nikdy nikdo k moři nevzal, řekl jsem si, že jí "svoje" krásná místa ukážu. Nárůst turismu a hrabivost místních mi však udělaly čáru přes rozpočet. Vždycky na jaře vyberu nějaké místo, které mám uložené v paměti jako malou klidnou obec s bohatým místním folklórem, malebnými krámky, spoustou atrakcí pro děti, atd. Když ale ve finále na dané místo přijedeme, najdeme řvoucí, smradlavé, špinavé, přeplněné místo, kde turisti svádějí o apartmány pěstní souboje, pláže dříve vyznamenané Modrou Vlajkou přetékají cigaretovými vajgly a použitými prezervativy, atrakce pro děti vás...

Už odmalička se věnuji hudbě a zvuku. Jako předškolní prcek jsem doma valil na různé foukací a bouchací nástroje, později přišly klávesy a počítače. Plnohodnotně se v hudebním světě pohybuju asi od svých třinácti (tedy od r. 1994), kdy jsem produkoval taneční elektronickou hudbu na PC. Ve své techno éře jsem s kamarády pořádal několik akcí a diskoték, které jsme sami zvučili. Později jsem účinkoval v několika kapelách, psal jsem pro ně hudbu i texty. Jako zpěvák jsem objel bezpočet akcí. S mou první funky kapelou  PsychoPornoPes  jsme odehráli koncertů minimálně 50, pár desítek koncertů jsem absolvoval i s brněnskou skupinou RS-Band. Moje současná rocková kapela  Nejvyšší čas  má za sebou asi něco kolem 200 koncertů, nevím to přesně, počítat jsem přestal už dávno. Kapela zanedlouho oslaví 10 let existence. Na spoustě akcí jsem byl nucený fungovat jako zvukař, pohlídat třeba zvuk spřátelené kapele, protože prostě u mixu zrovna neměl kdo sedět. Jako kapela se taky ...

Jednoho krásného dne se stalo, že se nám zasekl bezpečnostní pás, který je integrovaný v prostředním sedadle naší C8. Stejná věc se vám může stát i v Lancia Phedra, Peugeot 807 nebo Fiat Ulyssee. Chystali jsme se zrovna jet s dětmi na oběd a moje přítelkyně sedící vzadu s miminkem se tudíž neměla jak připoutat. Situaci tedy bylo potřeba vyřešit rychle. Začal jsem sedačku různě zkoumat a udělal jsem tu osudovou chybu, že jsem si ji sklapnul do polohy "stolek", abych ji mohl vyklopit a podívat se dolů na její spodní stranu na přitahovač pásu. To jsem neměl dělat. Nejenže jsem nic nezjistil, protože přitahovač je prakticky neproniknutelně uzavřený, ani pár dobře mířených ran klíčem na kola ho neumoudřilo, ale navíc se při sklapnutí sedačky pás ještě více přitáhl a sedačka už se potom nedala ani pořádně napřímit. Takže pokud se vám sekne pás, sedačku nesklapovat! Nevěděl jsem, co v té chvíli rychle udělat, takže jako poslední a radikální řešení mě napadlo pás prostě přeříznou...

Po čtyřech letech veselého života s kočkami, po stovkách roztomilých momentů plných lásky i chvil, kdy mě kočky přivedly k zuřivosti, přišla osudová rána. Pomalu a plíživě začal nastupovat ranní kašel a dechové potíže. Nejprve jsem si myslel, že jsem to třeba jenom předchozího večera přehnal s elektronickou cigaretou, nebo že na mě jenom něco leze. Posléze už jsem se každého rána docela normálně dusil a bojoval o dech, naštěstí mě z toho vždy nějak dostalo pořádné nucené kašlání nebo inhalace horké osolené vody. Pořád mi ale nějak nedocházelo, že je možná něco špatně, a že bych s tím možná měl jít k doktorovi. Protože jsem po tatínkovi pořádný hypochondr, znám víc diagnóz než Dr. House, svůj stav sleduju líp než CIA, a nejspíš jsem měl místo anglistiky jít studovat medicínu, mám doma už delší dobu tlakoměr, pulsní oxymetr na prst a podobné lékařské serepetičky. Když jsem tedy zjistil, že mi při těchto ranních dušnostech padá nasycení krve kyslíkem skoro k 93% (zdravý člověk nejde pod ...

Jak jsem už předeslal v předchozích dílech, člověk si užije s kočkou spoustu srandy, co se týče demolice bytu, vyměšování, destrukce bytových rostlin, a tak dále a tak dále. Abych ale pořád jenom neodrazoval případné zájemce o toto nesmírně čistotné a přítulné zvířátko, podíváme se dneska na oblast mazlení, což je právě to, kvůli čemu kočce klidně prominete sebehorší svinstvo. Ačkoliv majitelé psů často argumentují tím, že kočky jsou přelétavé štětky, které milují pokaždé toho, kdo je zrovna krmí, a nedokáží oddaně milovat jediného pána tak jako pes, moje zkušenosti prokazují spíše pravý opak. Obě naše kočky jsou bytové a nikdy se nedostanou ven dál než na balkon nebo na chodbu našeho činžáku, tudíž u nich odpadá toulání a jsou nám zcela oddané. Můj Tobiáš, kterého jsem si pořídil, když jsem byl ještě svobodný mládenec lokající život plnými doušky, byl až donedávna naprosto fixovaný na mě. V některém z minulých dílů jsem popisoval, že jsem ho zpočátku nechtěl pouštět do ložnice, ab...

Dnes bych rád navázal na předchozí díly mého "kočičího" seriálu dílem, který se bude věnovat různým radostným věcem spojeným s nejrůznějšími tělesnými výměšky kočkek. Za prvé bych rád vyvrátil populární mýtus, že kočky smrdí - není to pravda. Kočka je zvíře nanejvýš čistotné a pokud jde o kočku čistě bytovou, která se nemůže ušpinit venku, je její tělesný pach dokonce příjemný. Když zaboříte nos kočce do kožíšku a nadechnete se (pozor alergici - tohle raději nezkoušejte), ucítíte příjemnou hřejivou vůni, která připomíná čisté ložní prádlo nebo čerstvě vykoupané dítě. Bohužel, jako všechno živé, i kočka má metabolismus, a ten nevyhnutelně tvoří odpadní produkty. A jak známo, odpad většinou nevoní zrovna po fialkách. Bez ohledu na to, jaké použijete stelivo do kočičího záchodu, pár minut po tom, co kočka vykoná velkou potřebu, se bude kolem záchodu vznášet opar nevábných senzorických vlastností. Ovšem pokud máte třeba v rodině někoho, kdo holduje olomouckým syrečkům s ci...