Klam jménem Shure

Už odmalička se věnuji hudbě a zvuku. Jako předškolní prcek jsem doma valil na různé foukací a bouchací nástroje, později přišly klávesy a počítače. Plnohodnotně se v hudebním světě pohybuju asi od svých třinácti (tedy od r. 1994), kdy jsem produkoval taneční elektronickou hudbu na PC. Ve své techno éře jsem s kamarády pořádal několik akcí a diskoték, které jsme sami zvučili. Později jsem účinkoval v několika kapelách, psal jsem pro ně hudbu i texty. Jako zpěvák jsem objel bezpočet akcí. S mou první funky kapelou PsychoPornoPes jsme odehráli koncertů minimálně 50, pár desítek koncertů jsem absolvoval i s brněnskou skupinou RS-Band. Moje současná rocková kapela Nejvyšší čas má za sebou asi něco kolem 200 koncertů, nevím to přesně, počítat jsem přestal už dávno. Kapela zanedlouho oslaví 10 let existence.

Na spoustě akcí jsem byl nucený fungovat jako zvukař, pohlídat třeba zvuk spřátelené kapele, protože prostě u mixu zrovna neměl kdo sedět. Jako kapela se taky na menších akcích občas zvučíme sami, takže jsem za mixem docela často. Při studiovém natáčení s mými vlastními i spřátelenými kapelami, jsem strávil desítky hodin se sluchátky na uších, když jsem se snažil vykoumat ten správný zvuk pro novou desku. Myslím, že jako dlouholetý muzikant mám vypěstované to správné ucho na to, jak má kapela dobře znít, vím co zvuk ničí a co ne, co způsobuje interference, jak se vypořádat se zpětnou vazbou, umím si už poradit s lecčím a pořád se učím něco nového.

Bohužel často narážím na zvukaře, kteří zamrzli někde v éře, kdy získávali své znalosti a naprosto je nehodlají aktualizovat, berou je jako zákon, slovo svaté, a netroufnou si se jim protivit. A když potom na základě svých omezených znalostí nedokážou naladit kapele optimální zvuk a sklidí od ní kritiku, svádí vinu na všechno možné, jenom aby si nemuseli přiznat, že se jim to prostě nepovedlo.

Když přijedeme s kapelou na neznámou štaci, vždycky jdu na pódium se strachem, že tam bude čekat on - Shure SM 58. Českým zvukařům kdysi někdo nakukal, že se jedná o nejlepší mikrofon pod sluncem, že je to takový Ježíš mezi mikrofony, který přijde a všechno to zachrání. Ano, možná tomu tak bylo před deseti, patnácti lety, kdy za rozumné peníze opravdu nebylo k dostání nic lepšího. Když jsem se už v roce 1995 jako čtrnáctiletý parchant ptal našeho učitele hudebky, pana Vrchoty, jaké mikrofony jsou nejlepší, ujišťoval mě, že jsou to Shury nebo Zecky.

Bohužel síla toho, co vám namluví lidi, které uznáváte, je velká a má velkou setrvačnost. V průběhu celé své pěvecké kariéry jsem se tohoto mýtu bohužel taky držel a teď si docela spílám, že jsem se ze zajetí Shure nevymanil už mnohem mnohem dřív. S mojí první kapelou PsychoPornoPes mi občas přišlo, že když jsme přijeli na nějakou štaci, a ve stojanu tam byl nějaký AKG nebo Audix, že to znělo prostě tak nějak líp a živěji. I přesto mi to nedocházelo a pořád jsem zarytě používal Shure, protože "je to přece špička mezi mikrofony, ne?" Dokonce jsem si koupil svůj vlastní, celým mým okolím opěvovaný, do nebe vynášený, světlem Spasitele zářící, model SM 58.

Až když jsme před deseti lety založili kapelu Nejvyšší čas a konečně si pořídili do zkušebny pořádný velký aparát, kterým se občas i sami zvučíme na akcích, kde není přítomen zvukař, a konečně jsem začal "slyšet v HD", přišlo mi, že můj zpěv je pořád tak nějak zahuhlaný, že mu chybí hrana a průraznost, kterou ale jinak jednoznačně mám. Zkusili jsme tedy na doporučení známého zvukaře Libora přesedlat na značku Sennheisser, konkrétně na super-levný model e835. A světe div se, najednou to jde!!!

I když je e835 prakticky jenom low-end model, který by se měl v měřítkách Shuru hodit spíš jenom na mluvené slovo, najednou je zpěvu rozumět každé písmenko a nezním jak z hloubi plastového kýblu nacpaného vatou. Konečně se můžu zesílit tak, abych byl slyšet, aniž by začala houkat nepříjemná zpětná vazba. Zkrátka, "král" byl překonán! Sennheissery mají na výstupu o 30% silnější signál, takže není potřeba je na mixu tolik zesilovat a jsou minimálně o 50% odolnější vůči zpětné vazbě, takže nezačnou houkat ani tam, kde už by Shure dávno pištěl jako znásilňovaná školačka.
Shure SM 58 mám dodnes, leží mi v šuplíku jako vzpomínka, a občas ho opráším, ale do ostrého provozu se už asi nepodívá, i kdyby šlo jenom o práci v domácím studiu, jenom o mizerné mluvené slovo. Teď už vím, že tam venku jsou lepší.

No, a když mi ho teď nějaký zvukař strčí před pusu (Na co zase myslíte, čuňata? Myslím samozřejmě toho Shuráka) navíc ještě bouraný, s deformovanou mřížkou, a představí mi tento vrak jako Svatý Grál zpěvových mikrofonů, a posléze mi ještě tvrdí, že za nehoráznou zpětnou vazbu a nízkou hlasitost může můj efektový pedál od !TC Helicon!, který se mnou objel už přes 200 koncertů a nikdy nezazlobil, je jasné, že mě to trošku vykolejí. Stojí za mnou 23 let zkušeností, 23 let zkoušení a omylů.

Narozdíl od některých zkostnatělých muzikantů a zvukařů, já jsem ochotný se ze svých omylů poučit a netlačit ostatním něco, co už dávno není pravda. A pokud někdy nezvládnu svoji práci a nedokážu někoho hezky nazvučit, tak přiznám chybu, přiznám že jsem to nezvládl a budu hledat nějaké náhradní řešení, aby byla kapela a hlavně posluchači spokojení, protože tak se to sluší a patří.