Dnes bych rád navázal na předchozí díly mého "kočičího" seriálu dílem, který se bude věnovat různým radostným věcem spojeným s nejrůznějšími tělesnými výměšky kočkek.
Za prvé bych rád vyvrátil populární mýtus, že kočky smrdí - není to pravda. Kočka je zvíře nanejvýš čistotné a pokud jde o kočku čistě bytovou, která se nemůže ušpinit venku, je její tělesný pach dokonce příjemný. Když zaboříte nos kočce do kožíšku a nadechnete se (pozor alergici - tohle raději nezkoušejte), ucítíte příjemnou hřejivou vůni, která připomíná čisté ložní prádlo nebo čerstvě vykoupané dítě.
Bohužel, jako všechno živé, i kočka má metabolismus, a ten nevyhnutelně tvoří odpadní produkty. A jak známo, odpad většinou nevoní zrovna po fialkách. Bez ohledu na to, jaké použijete stelivo do kočičího záchodu, pár minut po tom, co kočka vykoná velkou potřebu, se bude kolem záchodu vznášet opar nevábných senzorických vlastností. Ovšem pokud máte třeba v rodině někoho, kdo holduje olomouckým syrečkům s cibulí a pivu, a který se při potřebě občas zapomene zavřít na záchodě, jste na kočku v podstatě připraveni. Kočičí výkaly opravdu nesmrdí o moc hůř než lidské a cítit jsou jenom proto, že kočka nevykonává potřebu v uzavřené místnůstce, kterou za oním účelem používáme my. Co se týká moči, tu většinou dokáže stelivo pohltit naprosto efektivně, takže to že byla kočka čůrat, většinou vůbec nepoznáte.
Používání kočičího záchodu je tedy vlastně velice bezproblémové a je to určitě taky jeden z důvodů, proč u mě vítězí kočky nad psy. Rozhodně by se mi chtělo vstávat třeba v 5:30 ráno a v zombifikovaném stavu se ploužit mrazivým svítáním se psem nadšeně pobíhajícím kolem a ochcávajícím každý roh, o sběru jeho "výtvorů" do pytlíčku ani nemluvě. Kočičí záchodek stačí jednou denně projet děrovanou lopatkou, která zachytí výkaly a shluky steliva slepeného močí, a hodit je do koše. Nepoužité stelivo prostě dírami v lopatce propadne a je připraveno na další den.
Problémy ale nastávají, pokud máte (jako já), kočku s obsesivně-kompulzivní poruchou neboli OCD. Tobiáš si z neznámého důvodu vyvinul záchodový rituál, který působí neuvěřitelný hluk. Pramení to nejspíše z vrozené čistotnosti kočičího pokolení. Kočka je totiž přirozenými instinkty nucena pečlivě odstranit jakékoliv "výtvory" a pachy, které za sebou zanechá, takže po sobě každou vykonanou potřebu pečlivě zahrabává stelivem, aby to nebylo vidět ani cítit. A jelikož stelivo trochu práší a ulpívá na tlapkách, má potom kočka tendenci si ty tlapky někde utřít. Tobiáš si tedy po každém zahrabání vehementně otírá tlapky o plastový kryt kočičího záchodu (rozuměj - o tu boudu) - každou tlapku minimálně 20x, takže si asi dovedete představit, jaký brajgl způsobí minutu a půl drnčící plast ve 3 hodiny ráno, když se zrovna snažíte nevědět o světě... Nepomohlo ani, když jsem mu před záchod umístil rohožku. Ano, tlapy si na závěr utře i o ni, ale hlučné packování o kryt ho to neodnaučilo. Někdy, když se dostane do pořádně čistoty-milovné nálady, otírá si tlapy i o zeď vedle záchodu. S vytaženými drápy. Na zdi je tapeta. Tedy spíš už tam není. Naproti tomu naše druhá kočka, malá Lucie, si tlapky utírá vzorně a tiše o rohožku.
Hlučnost na toaletě ale není to nejhorší, co si na vás může vaše kočka nachystat. Kočky velice rády žerou dlouhé hadovité předměty, například nitě nebo dlouhé ženské vlasy. Předmět většinou projde trávícím traktem bez toho, že by způsobil kočce nějakou újmu na zdraví, bohužel ale způsobí újmu na duševním zdraví vám. Když kočka posedlá čistotou na záchodě zjistí, že jí u řitního otvoru visí bobek na niti, začne panikařit. Vyběhne ze záchodu a snaží se visící výkal otřít o podlahu, o stěny, no vůbec všude. Když se jí ho konečně podaří dostat dál od své úzkostlivě opečovávané srsti, pokusí se ho zahrabat. Do podlahy. Nedovedete si představit to nadělení. Po takovéto příhodě naše předsíň vypadala jako by někdo nechal vybuchnout použitou dětskou plínku. Vytírání podlahy v předsíni v 6 ráno a následné koupání kocourova zaneřáděného "otvoru" a tlapek je ohromně zábavné. Štěstí, že nemáme koberec.
S močením naštěstí žádný problém nemáme, i když jsem četl příběhy různých lidí, jejichž kočky chodily močit například do vany nebo umyvadla. V jejich případě byl ale problém v tom, že čistili kočkám toaletu jenom jednou za několik dní. Čistotné kočky potom logicky chodily jinam, aby nemusely do zaneřáděné toalety.
Zvracení jsem již naťuknul v předchozích dílech, takže se o něm nebudu moc rozepisovat. V zásadě platí pouze jedno pravidlo - "Když blít, tak na koberec." Kočka si velice ráda pochutná na pokojových rostlinách, které ale nedokáže její žaludek strávit, takže je nejpozději do pár desítek minut vyzvrací spolu s veškerým nedávno pozřeným krmením a nějakou tou koulí chlupů, které se jí usazují v žaludku při olizování srsti. Četl jsem i spoustu článků o tom, že kočky zvracejí koule chlupů (trichobezoáry) docela pravidelně, ale nejspíš se to týká jenom dlouhosrstých plemen, protože naše kočky zvracejí tak maximálně jednou za půl roku a vždy je to po požití něčeho nestravitelného.
Posledním nepříjemným výměškem, s kterým se kočka může vytasit, je značkování. Teritoriální pachové značky jsou u koček znakem pohlavní dospělosti. Toto chování se vyskytuje převážně u kocourů, ale nevyhýbá se ani kočkám. Kočka si nástřikem vysoce smradlavé moči označuje své výsostné území a oznamuje svou připravenost k páření. Občas také tímto způsobem prohlásí za svoje něco, co je spojeno s pachem "jejího" člověka, tzn. hodí vám značku do postele nebo do bot. Jde o opravdu nelibý zápach a velice těžko se odstraňuje. Naštěstí značkování v naprosté většině případů ustane po kastraci.
Ačkoliv po přečtení tohoto článku by se mohlo zdát, že pořídit si kočku je naprosté šílenství, věřte, že všechny nechutnosti vám kočka bohatě vynahradí svou oddanou láskou a roztomilostí.
Hlučnost na toaletě ale není to nejhorší, co si na vás může vaše kočka nachystat. Kočky velice rády žerou dlouhé hadovité předměty, například nitě nebo dlouhé ženské vlasy. Předmět většinou projde trávícím traktem bez toho, že by způsobil kočce nějakou újmu na zdraví, bohužel ale způsobí újmu na duševním zdraví vám. Když kočka posedlá čistotou na záchodě zjistí, že jí u řitního otvoru visí bobek na niti, začne panikařit. Vyběhne ze záchodu a snaží se visící výkal otřít o podlahu, o stěny, no vůbec všude. Když se jí ho konečně podaří dostat dál od své úzkostlivě opečovávané srsti, pokusí se ho zahrabat. Do podlahy. Nedovedete si představit to nadělení. Po takovéto příhodě naše předsíň vypadala jako by někdo nechal vybuchnout použitou dětskou plínku. Vytírání podlahy v předsíni v 6 ráno a následné koupání kocourova zaneřáděného "otvoru" a tlapek je ohromně zábavné. Štěstí, že nemáme koberec.
S močením naštěstí žádný problém nemáme, i když jsem četl příběhy různých lidí, jejichž kočky chodily močit například do vany nebo umyvadla. V jejich případě byl ale problém v tom, že čistili kočkám toaletu jenom jednou za několik dní. Čistotné kočky potom logicky chodily jinam, aby nemusely do zaneřáděné toalety.
Zvracení jsem již naťuknul v předchozích dílech, takže se o něm nebudu moc rozepisovat. V zásadě platí pouze jedno pravidlo - "Když blít, tak na koberec." Kočka si velice ráda pochutná na pokojových rostlinách, které ale nedokáže její žaludek strávit, takže je nejpozději do pár desítek minut vyzvrací spolu s veškerým nedávno pozřeným krmením a nějakou tou koulí chlupů, které se jí usazují v žaludku při olizování srsti. Četl jsem i spoustu článků o tom, že kočky zvracejí koule chlupů (trichobezoáry) docela pravidelně, ale nejspíš se to týká jenom dlouhosrstých plemen, protože naše kočky zvracejí tak maximálně jednou za půl roku a vždy je to po požití něčeho nestravitelného.
Posledním nepříjemným výměškem, s kterým se kočka může vytasit, je značkování. Teritoriální pachové značky jsou u koček znakem pohlavní dospělosti. Toto chování se vyskytuje převážně u kocourů, ale nevyhýbá se ani kočkám. Kočka si nástřikem vysoce smradlavé moči označuje své výsostné území a oznamuje svou připravenost k páření. Občas také tímto způsobem prohlásí za svoje něco, co je spojeno s pachem "jejího" člověka, tzn. hodí vám značku do postele nebo do bot. Jde o opravdu nelibý zápach a velice těžko se odstraňuje. Naštěstí značkování v naprosté většině případů ustane po kastraci.
Ačkoliv po přečtení tohoto článku by se mohlo zdát, že pořídit si kočku je naprosté šílenství, věřte, že všechny nechutnosti vám kočka bohatě vynahradí svou oddanou láskou a roztomilostí.
Komentáře