Kočka a domácnost 4 - Mazlení

Jak jsem už předeslal v předchozích dílech, člověk si užije s kočkou spoustu srandy, co se týče demolice bytu, vyměšování, destrukce bytových rostlin, a tak dále a tak dále. Abych ale pořád jenom neodrazoval případné zájemce o toto nesmírně čistotné a přítulné zvířátko, podíváme se dneska na oblast mazlení, což je právě to, kvůli čemu kočce klidně prominete sebehorší svinstvo.

Ačkoliv majitelé psů často argumentují tím, že kočky jsou přelétavé štětky, které milují pokaždé toho, kdo je zrovna krmí, a nedokáží oddaně milovat jediného pána tak jako pes, moje zkušenosti prokazují spíše pravý opak. Obě naše kočky jsou bytové a nikdy se nedostanou ven dál než na balkon nebo na chodbu našeho činžáku, tudíž u nich odpadá toulání a jsou nám zcela oddané.

Můj Tobiáš, kterého jsem si pořídil, když jsem byl ještě svobodný mládenec lokající život plnými doušky, byl až donedávna naprosto fixovaný na mě. V některém z minulých dílů jsem popisoval, že jsem ho zpočátku nechtěl pouštět do ložnice, abych nespal v chlupech. Tobiáš byl tehdy ještě dítě a byl na mě extrémně upnutý. Proto jsem se musel v ložnici zamykat a dávat si špunty do uší, jelikož kocour nehodlal v časných ranních hodinách upustit od urputné snahy dostat se za mnou. Zkoušel, jestli se dveře neotevřou na mňoukání, poté se ke mně pokoušel proškrábat a posléze se naučil sešlapovat kliku z desky blízkého stolu. O to vřelejší vždycky bylo ranní vítání, když jsem vytáhl špunty z uší, odemkl dveře a vyšel z pokoje. To se ode mně kocourek vždycky nehnul minimálně půl hodiny. Sedl jsem si k němu na podlahu a užíval si jeho věčné otírání doprovázené intenzivním předením a občasným šťastným mňouknutím. Vylezl mi vždycky do klína, opřel se mi předními packami o hrudník, natáhl se až k mému obličeji a "dal mi pusu". Kočky dávají pusu tak, že vás něžně šťouchnou temenem hlavy někam do obličeje. Zpočátku jsem tomu říkal, že mi dává hlavičku.

Malá Lucie, kterou jsme si s přítelkyní pořídili teprve před půl rokem, naproti tomu toto gesto bůhvíproč vůbec nezná. Možná je rozdíl ve vyjadřovacích prostředcích mezi pohlavími, anebo ji to její maminka prostě nenaučila. Malá Lucka vám rovnou obtiskne svůj mokrý čenich na rty nebo na nos. To je taky svým způsobem hrozně roztomilé, akorát mi to přijde už trochu méně hygienické, i když pořád ne tak jako psí olizování obličeje (což je jeden z důvodů, proč nesnáším psy). Lucie je v přítulnosti celkově ještě extrémnější než Tobiáš. Myslel jsem si, že Tobiáš je velice otravný kocour, protože za mnou často chodí jako pes a nehne se mi od boku, dokud ho nezvednu do náručí a pořádně nepomazlím. Když pracuji, většinou vyskočí na desku stolu, párkrát se otočí kolem své osy jakoby si chtěl ušlapat místo na spaní a lehne si mi přes obě ruce, takže téměř nemůžu psát ani klikat.

Lucka to trumfuje. Lehnout mi přes ruce chodí samozřejmě taky, ale jelikož je to malá holka a ne dospělý chlapák, má v rukávu mnohem větší zbraně. Například fígl typu "malé opuštěné kotě". To si takhle přijde z vedlejší místnosti, roztáhne zornice jako Kocour v botách ze Shreka a vydá tak žalostné zamňoukání, že srdce krvácí, kameny pláčou a maniakální vrazi zahazují motorové pily a jdou svým milým natrhat sedmikrásky. I kdybyste byli sebetvrdší tvrďák, prostě ji musíte zvednou, položit si ji do náruče bříškem nahoru a začít ji hladit.

Čímž se dostáváme k další věci, kterou naše kočky dělají, navzdory všem chovatelům, kteří sveřepě tvrdí, že ji kočky nesnáší. Jde o ležení v náruči břichem nahoru. Nebo ležení na stehnech břichem nahoru tak, jako jste to možná mohli vidět v jedné reklamě na jedny nejmenované masové kapsičky pro kočky. Vyjde to nastejno. Lidé, kteří mají dům a pouští kočku "vyřádit" ven, se pravděpodobně nikdy nedočkají takové oddanosti a důvěry jako bytoví chovatelé. Naše bytové kočky nám věří natolik, že se bez váhání převracejí na záda a vystavují nám k drbání své zranitelné břicho.

Zkrátka, bytové kočky jsou prostě mazlové, a pokud zrovna nespí nebo netrhají záclony na kusy, budou neustále vyžadovat vaši pozornost, ať už se budou chtít s vámi mazlit, vydupávat si drbání, anebo prostě budou chtít jenom klidně ležet někde poblíž vás a hřát se vaším tělesným teplem. Tato přítulnost se velmi výrazně projevuje i v noci a někomu by to mohlo přijít až nepříjemné.

Vědci obecně tvrdí, že kočky jsou nejaktivnější za soumraku a za úsvitu, kdy loví. Ani toto není u našich bytových koček pravda. Kočky beze zbytku převzaly náš denní, nebo spíš noční, rytmus. Když byl Tobiáš malý, vydržel lítat a řádit celou noc, neuvěřitelně vytrvale škrábal na dveře pokoje našich dětí, čímž mě nakonec donutil k tak zoufalým krokům jako spát v sedě u dveří dětského pokoje s rákoskou v ruce. A i potom si troufl mě normálně přelézt a začít se zase dobývat do děcáku. Než jsem se stihl probrat, byl okamžitě pryč a tou rákoskou jsem ho samozřejmě netrefil. Jakmile ale dospěl, začal spát celou noc v kuse a budit se jenom asi hodinu před námi. V určitém ohledu je kočka srovnatelná s nemluvnětem. První rok se prostě nevyspíte, ačkoliv před kotětem se aspoň můžete beztrestně někam zamknout a zacpat si uši. Jak jsem ale řekl, po prvním roce života se Tobiáš hodně umoudřil a dokonce tento režim nějakým zvláštním způsobem dokázal vnutit i malé Lucce. Lucka, i když je ještě malá a chtěla by patrně celé noci řádit, to prostě nedělá. Asi jí Tobiáš kočičí řečí domluvil, že když spí páni, měly by kočky spát taky.

Tím se dostáváme k tomu, že naše kočky chtějí většinou spát s námi a hřát nás. Tohle je na škále roztomilosti hodně vysoko, ale může to být i hodně nepohodlné. Když naše kočky spí samy, většinou vyhledávají rovnou plochu jako desku stolu, víko peřináče nebo kartonovou krabici, jinými slovy z vysoka se vykašlaly na všechny možné pelíšky, které jsme pro ně koupili. Když ale spí s námi bůhvíproč vyhledávají prohlubně. No a na posteli, kde ležíte zakrytí peřinou většinou vznikne prohlubeň mezi vašima nohama nebo mezi rukou a tělem a podobně. V praxi to vypadá tak, že potom prostě nemůžete rozumně měnit polohu, aniž byste kočku "vystřelili" z postele. Ráno z toho bývají bolesti zad, nevyspalost, křeče v nohách a podobně. Co bychom pro své miláčky neudělali, že? Když oni jsou tak sladcí, když spí po vašem boku..., že?

Zkrátka pokud si pořídíte kočku, poznáte sami. Oni milují vás a dávají vám to naprosto upřímně najevo i ve chvílích, kdy jste třeba vytočení a o žádnou pozornost nestojíte. A vy milujete jejich něžnosti tak, že je necháte vedle sebe vrnět v noci i za cenu toho, že ráno budete křupat jako Dracula, který se právě vztyčil ze své rakve.

Takže kočkám zdar, Váš Golet.