Jak lidé v mém okolí vědí, téměř celý život (asi od puberty) mám neurčitý střevní zánět, s kterým si klasická západní medicína neví rady. Moje nemoc celkem nevyzpytatelně střídá stádia klidu a vzplanutí. Ve stádiu klidu vlastně trvá už asi 25 let, akutní stádium trvalo asi 3 roky v kuse, převrátilo téměř celý můj dospělý život naruby, a ještě stále se mi občas vrací.
Většinu času mi vlastně nic hrozného není, jenom mě to občas dost nepříjemně "prožene", mám trochu suchou pleť, pár alergií (hlavně na kočky, které bohužel mám doma dvě) a nyní už i astma. V akutním stádiu mívám neustávající průjmy, kdy už je úplně jedno, co jím. Podělám se klidně po suchém rohlíku a čaji, ztrácím na váze, vypadám jako kostnatá zombie s výsevem akné po čele, přicházím o práci, utíkají ode mne přítelkyně, moje psychika stagnuje a začínám přemýšlet o sebevraždě.
Celiakie se u mě nikdy nepotvrdila, Crohn vlastně taky ne, ale moje choroba tyto dvě poruchy dost významně připomíná, a tak se moje poznatky dají částečně vztáhnout i na ně. U běžných doktorů jsem měl všechny možné krevní testy, gastroskopii, kolonoskopii s odběrem vzorků, lékařské diety, prášky, přestal jsem pít alkohol, přestal jsem kouřit - nic nepomohlo ani nenašlo příčinu mých problémů.
Takže, co mi vlastně je? Podle klasické západní medicíny vlastně nic. Trpím nespecifickým zánětem střev, což je jenom jejich způsob, jak vám říct, že trpíte zánětem střev, a oni neví proč, ani jak to vyléčit. Já už teď ale vím proč, a dokonce si troufnu tvrdit, že už i vím, jak sobě i vám pomoci. Řešením je komplexní medicína, která se nezabývá pouze fyzickým stavem pacienta, ale i jeho psychikou a hlavně také jeho "životním prostředím", čili celkovou životní spokojeností a vztahy s okolím. Jinými slovy, příčinou je dnešní šílený svět, v kterém jsme nuceni žít.
Žádný běžný doktor ani léčitel, zvlášť pokud je sám zdravý jako řípa, nedokáže nikdy pochopit, jak a v čem musíte žít. Neví, jestli máte šéfa kreténa, který se po vás vozí, a musíte s ním trčet v práci od nevidím do nevidím. Neví, jestli u vás doma náhodou nepanuje diktatura a žena vás nedrží pod pantoflem. Nikdo, kdo takový sám není, nepochopí, že jste třeba neurotický typ, kterého uvádí do stresu třeba jenom to, když musí jít ven, protože tam nejsou záchody. Těžko někdo může pochopit, že vás stresuje třeba i taková běžná věc jako cestování veřejnou dopravou, protože se bojíte, že to na vás přijde v autobuse a vy se tam prostě a jednoduše budete muset podělat. Těžko budete někomu vysvětlovat, že vás ve 3 ráno vytáhl bolestivý záchvat průjmu z postele, na záchodě jste strávili hodinu a půl, a energeticky vás to vyřídilo tak, že jste ráno zaspali o dvě hodiny do práce. Na to vám asi žádný doktor omluvenku nenapíše. A už vůbec ne, když se to stává bez nějaké objektivní příčiny tak dvakrát do týdne. To zavání brzkým vyhazovem z práce a flákáním na pracáku, takže vaše existenční obavy o to, jak sakra zaplatíte tu hypotéku jsou dost oprávněné, že? Život k posrání, co?
Běžný doktor tyto velice důležité faktory zkrátka nevidí, a tak vám neporadí, že zničujících průjmů se zbavíte jenom pokud vypadnete ze zaměstnání, které je doslova "k posraní" náročné. Neřekne vám, že noční můry a nespavost skončí jenom, když se odstřihnete od lidí, kteří vám "nedají spát". Neuslyšíte, že vaše astma zmizí až když vyhodíte na ulici přítelkyni, která vás již několik let doslova "dusí" pod pantoflem. Nikdo vám neřekne, že vaše bolesti zad ustoupí až, když rázně zametete s těmi, kteří se po vás (na vás) "vozí", a když přestanete "ohýbat hřbet". Běžný doktor vám jenom dá prášky, kterými pouze potlačuje příznaky, ale neléčí příčinu. Dostanete analgetika proti bolesti, nebo hypnotika na spaní, nebo kortikosteroidy na rychlejší hojení, nebo antiflogistika proti zánětu v břiše. Všechno je to ale jenom odkládání problému na později. Pořád jenom "přelepujete varovnou kontrolku černou izolačkou" a "jedete dál i přesto, že váš motor má vážnou závadu", místo abyste zastavili a závadu odstranili.
A příště vám řeknu, jak z toho ven (sto hoven?) :-D
Většinu času mi vlastně nic hrozného není, jenom mě to občas dost nepříjemně "prožene", mám trochu suchou pleť, pár alergií (hlavně na kočky, které bohužel mám doma dvě) a nyní už i astma. V akutním stádiu mívám neustávající průjmy, kdy už je úplně jedno, co jím. Podělám se klidně po suchém rohlíku a čaji, ztrácím na váze, vypadám jako kostnatá zombie s výsevem akné po čele, přicházím o práci, utíkají ode mne přítelkyně, moje psychika stagnuje a začínám přemýšlet o sebevraždě.
Celiakie se u mě nikdy nepotvrdila, Crohn vlastně taky ne, ale moje choroba tyto dvě poruchy dost významně připomíná, a tak se moje poznatky dají částečně vztáhnout i na ně. U běžných doktorů jsem měl všechny možné krevní testy, gastroskopii, kolonoskopii s odběrem vzorků, lékařské diety, prášky, přestal jsem pít alkohol, přestal jsem kouřit - nic nepomohlo ani nenašlo příčinu mých problémů.
Takže, co mi vlastně je? Podle klasické západní medicíny vlastně nic. Trpím nespecifickým zánětem střev, což je jenom jejich způsob, jak vám říct, že trpíte zánětem střev, a oni neví proč, ani jak to vyléčit. Já už teď ale vím proč, a dokonce si troufnu tvrdit, že už i vím, jak sobě i vám pomoci. Řešením je komplexní medicína, která se nezabývá pouze fyzickým stavem pacienta, ale i jeho psychikou a hlavně také jeho "životním prostředím", čili celkovou životní spokojeností a vztahy s okolím. Jinými slovy, příčinou je dnešní šílený svět, v kterém jsme nuceni žít.
Žádný běžný doktor ani léčitel, zvlášť pokud je sám zdravý jako řípa, nedokáže nikdy pochopit, jak a v čem musíte žít. Neví, jestli máte šéfa kreténa, který se po vás vozí, a musíte s ním trčet v práci od nevidím do nevidím. Neví, jestli u vás doma náhodou nepanuje diktatura a žena vás nedrží pod pantoflem. Nikdo, kdo takový sám není, nepochopí, že jste třeba neurotický typ, kterého uvádí do stresu třeba jenom to, když musí jít ven, protože tam nejsou záchody. Těžko někdo může pochopit, že vás stresuje třeba i taková běžná věc jako cestování veřejnou dopravou, protože se bojíte, že to na vás přijde v autobuse a vy se tam prostě a jednoduše budete muset podělat. Těžko budete někomu vysvětlovat, že vás ve 3 ráno vytáhl bolestivý záchvat průjmu z postele, na záchodě jste strávili hodinu a půl, a energeticky vás to vyřídilo tak, že jste ráno zaspali o dvě hodiny do práce. Na to vám asi žádný doktor omluvenku nenapíše. A už vůbec ne, když se to stává bez nějaké objektivní příčiny tak dvakrát do týdne. To zavání brzkým vyhazovem z práce a flákáním na pracáku, takže vaše existenční obavy o to, jak sakra zaplatíte tu hypotéku jsou dost oprávněné, že? Život k posrání, co?
Běžný doktor tyto velice důležité faktory zkrátka nevidí, a tak vám neporadí, že zničujících průjmů se zbavíte jenom pokud vypadnete ze zaměstnání, které je doslova "k posraní" náročné. Neřekne vám, že noční můry a nespavost skončí jenom, když se odstřihnete od lidí, kteří vám "nedají spát". Neuslyšíte, že vaše astma zmizí až když vyhodíte na ulici přítelkyni, která vás již několik let doslova "dusí" pod pantoflem. Nikdo vám neřekne, že vaše bolesti zad ustoupí až, když rázně zametete s těmi, kteří se po vás (na vás) "vozí", a když přestanete "ohýbat hřbet". Běžný doktor vám jenom dá prášky, kterými pouze potlačuje příznaky, ale neléčí příčinu. Dostanete analgetika proti bolesti, nebo hypnotika na spaní, nebo kortikosteroidy na rychlejší hojení, nebo antiflogistika proti zánětu v břiše. Všechno je to ale jenom odkládání problému na později. Pořád jenom "přelepujete varovnou kontrolku černou izolačkou" a "jedete dál i přesto, že váš motor má vážnou závadu", místo abyste zastavili a závadu odstranili.
A příště vám řeknu, jak z toho ven (sto hoven?) :-D
Komentáře