Nabízeči celého světa polibte mi …

Přiznávám se bez mučení. Ano, propadl jsem kouzlu globalizovaného konzumu! Miluju nakupování v Intersparu! Na svou obhajobu ale musím taky říct proč. V místní sámošce jsou totiž nastavení na kolem bydlící důchodce...
Ženské v samoobsluze jsou nepříjemné, ovoce a zelenina hnusné a svrasklé, nekoupíte tam některé naprosto základní věci jako třeba nízkotučný tavený sýr a po třetí hodině odpolední je pravidelně vykoupené všechno pečivo. Nedejbože spoléhat na samoobsluhu jako na zdroj pečiva po práci, kolem šesté večer. Asi byste si museli dát další den k snídani kukuřičné “polystyrenové” chlebíčky, kterých tam naopak mají dostatek. Ale proč vyprávím o tom, že raději chodím nakupovat do Intersparu?
Důvodem jsou nabízeči, kteří v tomto jinak skvělém obchodě pravidelně blokují cestu ke dveřím a když odcházíte přepadávají vás s vervou smečky vlků. Včera když jsem odcházel se svým nákupem, vrhla se na mě nabízečka parfémů. Takový ten klasický model, kdy vám začnou skládat do náručí různé parfémy pro celou rodinu a tvrdí, že je všechny dostanete zdarma, až vám nakonec dají do ruky ten poslední, který stojí asi dva tisíce. Samozřejmě podmínkou získání všech těch parfémů zdarma je vzít si ten jediný za nekřesťanské peníze.
Jelikož už s tímto stylem prodeje mám zkušenost, nechtěl jsem se ani pustit do rozhovoru s těmi ženštinami, které se tam ponižovaly ve snaze vydělat si na živobytí. Uhýbal jsem očima a snažil se rychle projít k východu ze supermarketu, když mi jedna z těch slečen doslova skočila do cesty a málem mi narvala ruku nabídnutou k potřesení do žaludku. Řekl jsem: “Nemám zájem, díky, nashle.” To slečna samozřejmě přeslechla a jala se dál představovat se. Do vodopádu jejich slov jsem ještě jednou jasně a zřetelně vyslovil své zdvořilé odmítnutí a aniž bych si vyslechl její odpověď, otočil jsem se na podpatku a zmizel. Ještě chvíli jsem za sebou slyšel její vlezlé obchodnické drmolení, než mě polknuly otočné dveře.
Zatímco píšu tento post, venku na chodbě zrovna další nabízeč valí něco do chudáka sousedky, která bydlí přes chodbu. Haha, prozradil se, břídil. Kdyby nemluvil tak nahlas, nevěděl bych o něm dopředu a asi bych mu otevřel dveře v domnění, že jde o něco důležitého. Pak bych mu je zase s lítostí musel zabouchnout před nosem.
Těch lidí, kteří toto dělají pro svoje přežití je mi líto, vážně líto. K těm, kteří to dělají z přesvědčení necítím nic jiného než odpor a opovržení. Jsem dospělý inteligentní člověk. Vím, co potřebuju ke svému životu, vím co mi doma chybí a tím pádem i co mám nakoupit. Jdu do obchodu a koupím si to. Pokud potřebuju něco většího nebo dražšího, jako třeba spotřebiče do domácnosti, elektroniku, nebo dokonce auto, sleduju, srovnávám parametry a ceny, ptám se lidí na internetu na zkušenosti s daným výrobkem. Zkrátka, zjistím si všechny informace a potom udělám kvalifikované rozhodnutí. To, že se mi nabízeči snaží namluvit, že potřebuju právě jejich výrobek je hrubá urážka mojí schopnosti samostatně se rozhodovat. Je to urážka inteligence každého člověka. Dovedu třeba pochopit, že supermarkety rozesílají do schránek letáky se svojí nabídkou. Je to sice taky bolest v zadku, ale přece jenom přijatelnější než to zoufalé vnucování nabízečů, jejich profesionálně vypilované drmolení a zápach jejich nervózního potu. Nabízení je ponižující pro obě strany takové komunikace. Nechápu, proč pořád někdo chce ještě prodávat své výrobky tímto způsobem. I když je mi nabízečů občas líto, musím se proti této formě prodeje postavit kategoricky. Proto všechny nabízeče budu i nadále posílat do p*dele, jako jsem to dělal dosud.