Jelikož nejenom letní festivalová sezóna, ale i sezóna letních rockových zábav je v plném proudu, moje kapela má relativně nabitý program. Prakticky každý víkend někde hrajeme a tak jsem téměř v neustálém styku s publikem. Převážně vesnickým publikem navštěvujícím kulturáky, sokolovny a fotbalová hřiště. Ne, že bych tím chtěl říct, že vesnické publikum je nějakým způsobem druhořadé, ve městě bych patrně narazil na úplně stejné zvláštnosti a problémy, ale poslední dobou se nestačím divit chování a hudebnímu vkusu naší široké veřejnosti.
Nejsem dítě zábav a jsem na to relativně hrdý, vyrostl jsem na diskotékách a později na klubových rockových koncertech kapel zvučných jmen. Metal mi nic neříká, nikdy jsem nenosil "džísku" ani dlouhé vlasy. Nestrávil jsem mládí s Kreysonem, Vitacitem, Elánem či Teamem v kazeťáku. Neříkám, že mi jejich hudba smrdí, v mnoha případech je to muzika kvalitní a poslouchatelná, dokonce jsem měl i punkové období, kdy jsem poslouchal Aqva Silentia a Čertůf pank. Poslouchal jsem i nedejbože Kabáty, většinou v autě, protože většina jejich starších věcí, když si odmyslím celkem hloupé texty, velice dobře šlape a je to skvělý zvukový podklad pro agresivní jízdu.
Přesto jsem asi blázen nebo jsem nějakým způsobem zvláštní, že nedokážu najít zalíbení ve sračkách typu Svařák nebo Šenkýřka. Z nějakého mě neznámého důvodu jsou bohužel tyto neuvěřitelné hudební zvrácenosti na vesnicích neustále populární, i když generace, která se při jejich zvuku opíjela do němoty, už by měla být pomalu ve středním věku. Pochopím, že někdo je už léta zarytý rocker a drží se muziky, na které vyrůstal, s kterou strávil nekrásnější chvíle svého života. První cigáro, první holka, první opilost na zábavě, to všechno jsou momenty, které tvoří soundtrack vašeho života, a písně, které u toho hrály s vámi jdou celý život. To docela dobře chápu, pokud jde třeba o nějakou tu Nirvanu, Metallicu, Guns`n`Roses, Aerosmith, prostě o nějakou epickou pecku. Ale proč si spojovat svoje krásné životní momenty s nějakou sprostonárodní opileckou odrhovačkou, kterou napsal kdosi během tří minut na pivní tácek?
Svoji kapelu jsem se vždycky snažil vést k dobrému "světovému" repertoáru. Chci říct, že kapelu jsme postavili na tom, že se budeme distancovat od světových písní, na které nějaký omezený "lidovkář" spatlal český text a postavil si na nich kariéru. Zábavový svět je takových špatných příkladů plný. Naprostá většina zahraničních pecek, která dostala český text, zní v češtině tak neuvěřitelně trapně a lacině, že se mi chce zvracet. Proto o naší kapele říkám, že je to "ne úplně obyčejná zábavová kapela", jelikož se podobným paskvilům s český textem vyhýbáme jako čert kříži. Zkrátka a prostě původně anglické písně hrajeme anglicky, české písně hrajeme česky a slovenské slovensky tak, jak se patří. Stejně tak se snažíme vyhýbat laciným, plytkým i vyloženě hloupým kusům jako je např. už výše zmiňovaná Šenkýřka, hopsačky od Maxim Turbulenc nebo výpitkovský rock od Harleje.
Naše kapela hraje převážně v regionu a na "osvědčených" místech, kam už nás dříve pozvali. Vědí, koho si zvou, vědí, že hudbu, která nemá IQ, nehrajeme. Přesto se stále znova a znova vždycky z publika vynoří nějaká zvláštní existence a obšťastňuje nás větami typu "Hele, kámo, zahraj něco normálního, něco vod Kabátů." nebo "Nemáš tam Svařák, vole?" V těch horších případech je opilců celá agresivní parta, která od svého stolu v přestávkách mezi písničkami, kdy je jde dobře slyšet, skanduje "Běžte s tím fidláním do prdele!", "Hrej tam něco normálního, píčo!", "Mi-chal-Da-vid, Mi-chal-Da-vid!", "Zahrej Přirození!" nebo "Alkehol navždy,vole!!!"
Někdo by řekl, že boj za větší "kulturu" na zábavách je boj s větrnými mlýny. Já říkám, že to cenu má. Lidi jednou musí pochopit, že i rocková muzika má různé úrovně, a že je lepší usilovat o ty vyšší a zavrhnout ty hrubé, jednoduché, i ty jednoznačně debilní. Stále věřím, že má cenu bojovat za dobrou muziku na zábavách, ačkoliv někteří lidé tvrdí, že "zábavová" muzika je už sama o sobě pokleslý žánr. Prostě, nevzdávat a směle dál, hrrr na ně a na množství nehledět. Čím víc lidem odmítneme zahrát nějakou sračku, která existuje v hudebním světě pouze nějakou zvrácenou náhodou, čím víc lidí nasereme, tím se bude na zábavách hrát kvalitnější hudba. Takže "pánové, zaujměte svoje pozice".
Nejsem dítě zábav a jsem na to relativně hrdý, vyrostl jsem na diskotékách a později na klubových rockových koncertech kapel zvučných jmen. Metal mi nic neříká, nikdy jsem nenosil "džísku" ani dlouhé vlasy. Nestrávil jsem mládí s Kreysonem, Vitacitem, Elánem či Teamem v kazeťáku. Neříkám, že mi jejich hudba smrdí, v mnoha případech je to muzika kvalitní a poslouchatelná, dokonce jsem měl i punkové období, kdy jsem poslouchal Aqva Silentia a Čertůf pank. Poslouchal jsem i nedejbože Kabáty, většinou v autě, protože většina jejich starších věcí, když si odmyslím celkem hloupé texty, velice dobře šlape a je to skvělý zvukový podklad pro agresivní jízdu.
Přesto jsem asi blázen nebo jsem nějakým způsobem zvláštní, že nedokážu najít zalíbení ve sračkách typu Svařák nebo Šenkýřka. Z nějakého mě neznámého důvodu jsou bohužel tyto neuvěřitelné hudební zvrácenosti na vesnicích neustále populární, i když generace, která se při jejich zvuku opíjela do němoty, už by měla být pomalu ve středním věku. Pochopím, že někdo je už léta zarytý rocker a drží se muziky, na které vyrůstal, s kterou strávil nekrásnější chvíle svého života. První cigáro, první holka, první opilost na zábavě, to všechno jsou momenty, které tvoří soundtrack vašeho života, a písně, které u toho hrály s vámi jdou celý život. To docela dobře chápu, pokud jde třeba o nějakou tu Nirvanu, Metallicu, Guns`n`Roses, Aerosmith, prostě o nějakou epickou pecku. Ale proč si spojovat svoje krásné životní momenty s nějakou sprostonárodní opileckou odrhovačkou, kterou napsal kdosi během tří minut na pivní tácek?
Svoji kapelu jsem se vždycky snažil vést k dobrému "světovému" repertoáru. Chci říct, že kapelu jsme postavili na tom, že se budeme distancovat od světových písní, na které nějaký omezený "lidovkář" spatlal český text a postavil si na nich kariéru. Zábavový svět je takových špatných příkladů plný. Naprostá většina zahraničních pecek, která dostala český text, zní v češtině tak neuvěřitelně trapně a lacině, že se mi chce zvracet. Proto o naší kapele říkám, že je to "ne úplně obyčejná zábavová kapela", jelikož se podobným paskvilům s český textem vyhýbáme jako čert kříži. Zkrátka a prostě původně anglické písně hrajeme anglicky, české písně hrajeme česky a slovenské slovensky tak, jak se patří. Stejně tak se snažíme vyhýbat laciným, plytkým i vyloženě hloupým kusům jako je např. už výše zmiňovaná Šenkýřka, hopsačky od Maxim Turbulenc nebo výpitkovský rock od Harleje.
Naše kapela hraje převážně v regionu a na "osvědčených" místech, kam už nás dříve pozvali. Vědí, koho si zvou, vědí, že hudbu, která nemá IQ, nehrajeme. Přesto se stále znova a znova vždycky z publika vynoří nějaká zvláštní existence a obšťastňuje nás větami typu "Hele, kámo, zahraj něco normálního, něco vod Kabátů." nebo "Nemáš tam Svařák, vole?" V těch horších případech je opilců celá agresivní parta, která od svého stolu v přestávkách mezi písničkami, kdy je jde dobře slyšet, skanduje "Běžte s tím fidláním do prdele!", "Hrej tam něco normálního, píčo!", "Mi-chal-Da-vid, Mi-chal-Da-vid!", "Zahrej Přirození!" nebo "Alkehol navždy,vole!!!"
Někdo by řekl, že boj za větší "kulturu" na zábavách je boj s větrnými mlýny. Já říkám, že to cenu má. Lidi jednou musí pochopit, že i rocková muzika má různé úrovně, a že je lepší usilovat o ty vyšší a zavrhnout ty hrubé, jednoduché, i ty jednoznačně debilní. Stále věřím, že má cenu bojovat za dobrou muziku na zábavách, ačkoliv někteří lidé tvrdí, že "zábavová" muzika je už sama o sobě pokleslý žánr. Prostě, nevzdávat a směle dál, hrrr na ně a na množství nehledět. Čím víc lidem odmítneme zahrát nějakou sračku, která existuje v hudebním světě pouze nějakou zvrácenou náhodou, čím víc lidí nasereme, tím se bude na zábavách hrát kvalitnější hudba. Takže "pánové, zaujměte svoje pozice".
Komentáře