A zase Linux...

Vážení přátelé, v životě každého člověka nastane okamžik, kdy si musí přiznat že se zmýlil. Někteří jedinci takovéto reflexe nejsou schopni, ovšem já mezi ně nepatřím. 

Před časem jsem napsal článek o mém hledání ideální distribuce Linuxu, který si můžete přečíst pod odkazem zde. Popisoval jsem v něm, jak jsem nakonec zakotvil u distribuce Linux Mint Mate, o které jsem si myslel, že bude pro můj starší počítač ideální. Nemohl jsem být dál od pravdy. Tedy vlastně jsem daleko od pravdy nebyl, ale spíš jsem byl na úplně jiném hřišti.

Na Windows slabota, v Linuxu bestie

Abych to vysvětlil - můj počítač je na dnešní poměry už hodně starý, ale ve své době, myslím, patřil mezi velmi zdařilé  manažerské kusy. Je to Dell Latitude s procesorem 6. generace, takže mezi dnešními stroji s 13. nebo kolikátou generací je už vážně asi jenom na kancelářskou práci. Proto, když jsem hledal ideální Linux, schválně jsem se zaměřil na distribuce, které jsou tradičně označované jako nenáročné, "lite" nebo přímo pro staré počítače. Tím jsem se ale právě uzavřel na úplně jiném hřišti, než jsem měl být.

To, co je totiž ve světě Windows považováno za starý počítač, je ve světě Linuxu nejspíš ještě pořád výkonné dělo. Zdá se, že Linuxáci mají úplně jiný pohled na to, co je to nenáročný systém, starý systém atp. Většina distribucí Linuxu má totiž ve srovnání s Windows takřka poloviční hardwarové nároky, včetně těch "fancy" a vyčančaných.

Past jménem "Lite" verze

Takže tím, že jsem mířil na "nenáročné" a "skromné" Linuxy, jsem si zbytečně nainstaloval Mint, který je sice bleskově rychlý, lehká váha, a po spuštění používá asi jenom 2 GB paměti, ale zato vypadá jako Windows 95. Tedy, není vyloženě škaredý, ve variantě s Cinnamon desktopem je dokonce celkem hezký, ale Cinnamon mi zase padal, kousal se, a nevím co. Prostě jsem z určitých důvodů nebyl spokojen a musel jsem se spokojit s variantou Mate, která fakt není moc hezká. Ikony v oznamovací oblasti vpravo dole u hodin si dělají co chtějí, každá je jinak velká, i když je krotíte editací konfiguračních systémových souborů nebo pomocí speciálního editoru. Ikony ve spouštěči zase naprosto tvrdošíjně odmítaly zůstat v pořadí, které jsem jim přidělil, a po každém zapnutí počítače byly přerovnané jinak, a to i když jsem je v daných pozicích zamknul, atd. atd.

Linuxové ticho po pěšině

Když jsem před Mintem zkoušel graficky vychytanější edice jako Ubuntu, zase jsem byl mylně přesvědčený, že mi uvaří notebook, protože ventilátor spouštěl, až když se procesor zahřál někam k 80°C. Do té doby bylo naprosté ticho. Myslel jsem si, že je ten systém rozbitý a že prostě nespouští chlazení. To jsem ale ještě netušil, že to takhle mají skoro všechny Linuxy. U Linuxu se totiž počítá s tím, že vytěžuje procesor mnohem míň než Windows. Když jenom koukáte na Facebook, píšete texty, případně na pozadí posloucháte nějaké video z YouTube, teplota procesoru se většinou nehne nad 45°C. Takže není třeba větrat. Na Windows by už v tuto chvíli procesor měl 65°C, větrák by jel na poloviční výkon a pomaličku by zvyšoval otáčky k maximu. To jsou prostě ty poznatky, ke kterým si musíte jako začátečník dojít sám.

Kubuntu - Windows z roku 2100

Když jsem pak uviděl video nějakého youtubera, kde prezentoval Kubuntu s desktopem KDE Plasma, který vypadal jako Windows z kosmické lodi z roku 2100, a konstatoval, že hardwarově už to v dnešní době není o moc náročnější než hardwarový minimalista Mint, začala ve mně klíčit myšlenka, proč vlastně nemít pořádný, spolehlivý a graficky hezký Linux??? Můj počítač by mohl být pořád méně zatížený než ve Windows a ještě přitom líp vypadat.

No a tak jsem zkusil Kubuntu. Tentokrát žádné období zkoušení nanečisto z externího harddisku. Jenom jsem si zazálohoval dokumenty na flashku a rovnou jsem ho tam natvrdo narval (ježiš, to zní strašně :-D ). A rozhodně jsem neprohloupil. Ještě se mnou chvílemi cloumají pochybnosti, jestli jsem neměl jít rovnou do čistého Ubuntu, ale zatím jsem velmi spokojen. Kubuntu totiž mnohem víc připomíná Windows, takže nemusím moc měnit svoje zvyklosti.

Kubuntu je stabilní, nepadá při zátěži (zatím), nekousne se, když má počítač usnout, a navíc vypadá - no božsky!! Díky prostředí KDE Plasma se umí převlékat jako chameleon. Stačí stáhnout z netu další vzhled a hned jste zase v úplně jiném prostředí, které taky vypadá naprosto skvěle a je výborně funkční. Existují desítky různých vzhledů a celý váš počítač může být každý den úplně jiný. Jeden den Windows 7, další den MacOS, potom něco jako z filmu Tron z osmdesátek, pak už zmiňovaná kosmická loď z roku 2100. Je jenom na vás, co si vyberete.

Ano, vím, že jsem tvrdil, že jsem našel ideální Linux už když jsem objevil Mint. Dnes to tvrdím znovu, když mám Kubuntu. Je to stejný pocit, jenom to tentokrát vypadá vzhledově o dvě třídy líp. Vypadá to líp než Windows. Každopádně už jsem se asi poučil a nebudu dělat žádné definitivní závěry. Jsem si jistý, že toto není můj poslední Linux a ani nevím, jak hluboko ta králičí nora povede, ale jsem na cestě objevování a ohromně mě to baví. Prozatím bych doporučil Kubuntu s Plasmou všem, kteří zdrhají z Windows a podceňují svůj hardware. Zjistíte, že to běhá i na kompu, který je na Windows už spíš mezi horšími a navíc to vypadá bombasticky.