Kolonoskopie a příprava na ni - moje zkušenost

Jelikož se pod článkem množí komentáře, že zbytečně straším lidi, musím všechno uvést na pravou míru:
1. NEBOJTE SE! V tomto článku popisuji čistě svou osobní zkušenost. Vyšetření jsem absolvoval po měsících přetrvávajících průjmů, takže jsem měl totálně citlivé střevo a bolel mě i pohyb prdů ve střevech. Takže pokud nemáte žádné velké bolesti v břiše, nebude vás bolet ani kolonoskopie. Navíc najdete milion lidí, kteří to celé prospali a nic je nebolelo, takže se nenechte vystrašit.
2. Každé zdravotnické zařízení používá k pročištění jiná projímadla, takže pokud budete např. pít Fortrans, patrně vám z něj špatně nebude. Mě z mého projímadla špatně bylo, bohužel si nepamatuji název. Vím jenom, že ho byly asi 2 deci, bylo extrémně slané a pilo se neředěné.


Dnes jsem absolvoval další z velice obávaných vyšetření vnitřních orgánů a to kolonoskopii, neboli průzkum střeva ohebnou sondou. Na zákrok jsem se objednal před týdnem v třebíčské nemocnici. Ačkoliv je nemocnice Třebíč vyhlášená jako tréninkové středisko pro medicínské diletanty, sem tam tu zamění nějaké to dítě a občas tady někoho tak "vyspraví", že se potom musí ještě půl roku dávat do kupy ve fakultní nemocnici v Brně (zkušenost jednoho známého), dlužno podotknout, že gastroenterologické oddělení se zdá být vedeno profesionálně a tak jsem se na zákrok připravoval relativně klidně a s důvěrou.

Týden před vyšetřením jsem přišel na odběr krve k rozboru a dostal jsem od sestry papír se zevrubnými pokyny, jak se na vyšetření připravit, a recept na projímadlo, které jsem vzápětí vyzvedl v lékárně. Třetí a druhý den před vyšetřením jsem přešel na dietu, která zahrnuje převážně kašovitou stravu a zvýšil jsem příjem tekutin na minimálně 4 litry denně. Poslední den před vyšetřením jsem potom už od rána držel přísnou hladovku a přijímal pouze tekutiny. Potom ve 14:00 jsem se přesně podle instrukcí musel postavit nadlidskému úkolu a to vypít polovinu lahvičky projímadla.

Vážení přátelé, větší hnus jsem v životě nezažil. Jako projímadlo jsem dostal roztok nějakých speciálních solí. Roztok je snad ještě slanější než mořská voda, úplně pálí na jazyku. Nakonec jsem se ale přemohl, rozdělil si dávku na dva půldecové panáky a postupně je do sebe naklopil. Roztok šel vzápětí málem ven, ale naštěstí jsem ho udržel a přesně podle pokynů jsem zahájil masivní příjem tekutin - do večera minimálně 4 litry. Po projímadle se dostavila strašná nevolnost. Chvíli jsem měl pocit, jako bych měl ochrnuté břišní svaly a v celém břiše mi tepala krev. Tento pocit ale za pár minut odezněl a nastoupily projímavé účinky, které trvaly asi následující tři hodiny. Ve finále už ze mě šla čistá voda a měl jsem už tak rozedřený zadek, že jsem se modlil, aby tato návštěva záchodu už byla poslední.

Kolem osmé hodiny večer se dostavila ukrutná bolest hlavy, protože jsem vstřebal během šesti hodin asi 5 litrů vody a ledviny dostávaly těžce zabrat. Zalezl jsem tedy do postele a pokusil se vše zaspat. Ráno jsem se probudil už v 5:00, hodinu před budíkem. Různě jsem se převaloval a když se probudila i Versailles, vylezl jsem z postele a šel se poprat s druhou půlkou vyprazdňovacího roztoku. Takhle po ránu to snad chutnalo ještě hůř, ale už jsem alespoň věděl, do čeho jdu, takže jsem to rozdýchal relativně dobře. Horší bylo, že už jsem teď měl zakázáno pít, takže místo abych doplňoval do střev vodu na proplachování, čerpaly střeva vodu z organismu a ta musí mít zákonitě někde konce. Když se tedy tělo usneslo, že míra hydratace je na kritické mezi, přestala ze mě jít voda a střeva začaly ždímat naprázdno, což se projevilo tím, že posledních několik návštěv záchodu ze mě vyšel jenom jakýsi kal s troškou krve. Celkem mě to znejistělo, ale snažil jsem se to moc neřešit.

V 10 hodin přijel můj nastávající švára Mirek, který se uvolil, že mi bude dělat doprovod a na jedenáctou jsme se vydali do nemocnice. Chvíle strávená v čekárně a pak už mě sestřička zve dál. Jsem nervózní jako pes a v celém těle mi buší krev. Tep mám tak 200 za minutu. Sestřička žádá, abych se svlékl do trička a ponožek, kalhoty i spodní prádlo nechávám ležet v převlékárně, která přímo sousedí s ordinací. Všímám si, že v převlékárně je i sprcha a záchod. Přicházím polonahý do ordinace a sestra mě okamžitě ukládá na lůžko a přikrývá prostěradlem. Do levé ruky dostávám nitrožilně uklidňující přípravek Dormicum, proti bolesti nic. Dormicum mi svým otupujícím účinkem silně připomíná účinky marihuany anebo stav tak po 4 pivech. Nájezd přichází téměř okamžitě, všechno se začíná točit, přichází ztráta smyslu pro rovnováhu. Ještě stačím zamumlat přes uvadající rty něco jako "Ty vole to píše." a jsem pryč. Bohužel jenom asi na minutu. Probírám se neuvěřitelnou bolestí, která se rozléhá v celém břiše. Myslel jsem si, že moje bolestivé průjmy jsou vrcholným zážitkem pro masochisty, ale tohle překonává všechny meze. Místnost nabývá konktétní tvary a slyším vrčet kompresor. Vrací se mi dokonce řeč. Z plných plic řvu na doktora "Vypusťte to!!! Bože, au!!!!". Mám samozřejmě na mysli vzduch, kterým mi vytrvale plní tlusté střevo, aby se dostal za další zatáčku. Snažím se zvednou na lůžku, ale ruce neposlouchají a tak jenom křičím, co mi síly stačí. Sestra mě drží za ruku a klidným hlasem mě upokojuje, ať vydržím už jenom pár vteřin, že už to hned bude. Kupodivu to na mě nijak nezabírá, bolest mě naplňuje a přehlušuje všechno. Na monitoru vidím, jak se doktor endoskopem dobývá přes svěrač to ústí tenkého střeva. Ječím a do očí mi vstupují slzy. Na chvilí mě vysvobodila sladká dřímota, abych se vzápětí probudil znovu. Zjišťuju, že mám vyhrnuté tričko a sestra obrací mou pozornost k tomu, že přes kůži můžu vidět v sobě svítit konec endoskopu. Bolest ustává a vrací se s různou intenzitou, podle toho jak doktor potřebuje nafouknout střevo. Nakonec vsunuje do endoskopu nástroje na odběr vzorků. Na monitoru vidím, jak se kleštičky zakusují do střevní stěny a vykusují kousek tkáně na vzorky. Okamžitě začíná téct krev. Vzorky na histologii nakonec vezmou asi tři, ale nejsem si jistý, protože teď už to tolik nebolí a tak chvílemi usínám.

Když jsem se znovu probudil, ležel jsem na boku a sestra mi zrovna do zadku strčila hadičku pro odchod plynů, aby se moje střevo mohlo "vyfouknout" po předchozím nafukování. Pak už jenom spím. Probírám se o pár minut později s poznáním, že už se můžu docela dobře hýbat a vnímám. Na pokyn sestry slézám z lehátka, přičemž si málem rozbiju hubu d podlahu, jelikož rovnováha ještě není taková, jak by měla být. S pomocí sestry jsem se dobelhal do převlékárny na záchod, kde jsem se pokusil trochu vyprázdnit a očistit. Pak už jsem se jenom oblékl a sestra zavolala Mirka, který se ke mě chová trochu jako k dítěti, i když já mám pocit, že už mluvím a chodím docela dobře. Sestra mi odmítla sdělovat jakékoliv pokyny s tím, že jsem omámený a stejně si to nebudu pamatovat, dala Mirkovi všechny potřebné papíry o vyšetření a bleskurychle nás vypakovala.

Ve 14:00 jsem byl doma a šel se prospat. Vzbudil jsem se v 16:00 se strašnou bolestí v zadku. Pravděpodobně mi při rejdění s endoskopem podráždili i další vnitřní orgány jako je prostata a močový měchýř. Chtělo se mi pořád na malou a ukrutně to bolelo. Večer potom nacházím v záchodě chuchvalec krvavého hlenu.

Je fakt, že zážitky z tohoto vyšetření jsou dost individuální a někdo ho celé prospí, já už ale každopádně vím, že příště si rozhodně připlatím za nějaké to nitrožilní analgetikum nebo rovnou narkózu. Navíc mi nikdo neřekl, co vlastně našli a jestli ta "proctitis" napsaná na papíře jako diagnoza je jenom nějaký lehký střevní zánět anebo obávaná neléčitelná ulcerózní kolitida. Nevysvětlili mi ani prášky, co jsem dostal. A návštěvu u doktora, který mě zkoumal mi domluvili až za 14 dní. Asi spoléhají na to, že si o informace zavolám. Anebo čekají, že za tu dobu chcípnu a nebudou mít se mnou tolik práce. Zkrátka, bolí mě z toho zadek a nevím nic. To jsem to teda dopracoval :-)