Přeskočit na hlavní obsah

Úřad práce

Moji blízcí velice dobře vědí, že jsem již nějaký čas uvažoval o odchodu z firmy, v které jsem strávil poslední 2 roky. Detaily zůstanou z etických důvodů pravděpodobně navždy nevyřčeny, faktem zůstává, že jsme se nakonec dohodli na mém odchodu.

Na jednu stranu jsem rád unikl z dusného prostředí starého zaměstnání. Na druhou stranu mi selhalo zaměstnání, do kterého jsem hodlal přesídlit. Přesněji řečeno - můj vyhlídnutý zaměstnavatel se rozhodl, že mě přijme, pokud absolvuji dvouměsíční vzdělávací kurz v oboru. Kurz je ovšem docela drahý a tak dospěl k názoru, že by bylo nejlepší, kdyby to celé zatáhl stát v osobě Úřadu práce. Pomínkou ovšem je, abych se na určitou dobu stal nezaměstnaným.

Takže ať už budu u zmiňovaného člověka nakonec pracovat nebo ne, musel jsem chtě nechtě vyrazit na úřad, o kterém jsem si myslel, že ho v životě nebudu potřebovat. Předpokládal jsem, že v pondělí ráno se bude úřad potýkat s přívalem čerstvých "sociálek" a tak jsem vyrazil až kolem poledne. Úřad naštěstí nezná žádné polední pauzy, takže jsem našel dveře otevřené. V "recepci" jsem si ze stojánku vzal formulář žádosti o registraci a jal se jej vyplňovat. Jedná se vlastně o tři formuláře, kde třikrát vyplníte svoje osobní data, což je na palici. Nechápu, proč nemůžou ty tři papíry sjednotit do jednoho. Následně jsem po vzoru ostatních osob v místnosti podal vyplněný formulář úředníkovi v okénku, ten ho zkontroloval, zapsal pár údajů do počítače a poslal mě do prvního patra za paní, která se postará o moji registraci.

Vyšel jsem tedy do prvního patra a čekal asi dvacet minut, než se paní uráčila rozsvítit světlo s nápisem Vstupte, ačkoliv jsem bezpečně věděl, že v kanceláři je, jelikož za dobu, co jsem čekal vešlo dovnitř několik dalších úřednic a úředníků, aby přinesli nějaké dokumenty a prohodili pár slov. Nakonec se štěstěna usmála, byl jsem pozván dál, paní si převzala vyplněné formuláře a zanesla mě do databáze uchazečů o práci. Žádala doklad o rozvázání pracovního poměru, nebo zápočtový list, který jsem bohužel neměl u sebe a tak jsem ho přislíbil dodat hned druhý den, na což přistoupila. Hned mi naplánovala čas další návštěvy, kde se dozvím výsledek správního řízení, čili, jestli mi bude přiznaná podpora v nezaměstnanosti, jak bude velká a tak dále.

Co říci na závěr?? Po zkušenostech s jinými úřady jsem byl docela příjemně překvapen. Až na to čekaní v před kanceláří úřednice, která byla přítomná, šlo všechno překvapivě rychle a svižně. Doufám, že stejně svižně přijde i podpora :-)

Tak hodně štěstí vám všem, ať neskončíte jako já.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Kolonoskopie a příprava na ni - moje zkušenost

Jelikož se pod článkem množí komentáře, že zbytečně straším lidi, musím všechno uvést na pravou míru: 1. NEBOJTE SE! V tomto článku popisuji čistě svou osobní zkušenost. Vyšetření jsem absolvoval po měsících přetrvávajících průjmů, takže jsem měl totálně citlivé střevo a bolel mě i pohyb prdů ve střevech. Takže pokud nemáte žádné velké bolesti v břiše, nebude vás bolet ani kolonoskopie. Navíc  najdete milion lidí, kteří to celé prospali a nic je nebolelo, takže se nenechte vystrašit. 2. Každé zdravotnické zařízení používá k pročištění jiná projímadla, takže pokud budete např. pít Fortrans, patrně vám z něj špatně nebude. Mě z mého projímadla špatně bylo, bohužel si nepamatuji název. Vím jenom, že ho byly asi 2 deci, bylo extrémně slané a pilo se neředěné. Dnes jsem absolvoval další z velice obávaných vyšetření vnitřních orgánů a to kolonoskopii, neboli průzkum střeva ohebnou sondou. Na zákrok jsem se objednal před týdnem v třebíčské nemocnici. Ačkoliv je nemocnice Třebíč vyhlá...

Pirovac, Chorvatsko - zkušenost, recenze, hodnocení

"Pirovac je velmi krásné a klidné městečko, ovšem s tím koupáním to není nic moc. Když jedete do Chorvatska poprvé a ještě nikdy jste neviděli moře, asi budete nadšeni. Je to přeci jenom moře, že? Ale jestli jste již podlehli krásám Střední Dalmácie pod horským masivem Biokovo v okolí Baška Voda nebo Makarske, doporučuji se Pirovcu vyhnout." Letos jsem o své dovolené navštívil chorvatské letovisko Pirovac, které se nachází mezi Zadarem a Šibenikem. Zájezd jsem bohužel nezajišťoval já, ale rodina, takže jsem do výběru destinace nemohl nijak zasahovat. Před odjezdem jsem si na internetu prohlédl fotografie a přečetl si pár převážně záporných recenzí, takže jsem už od začátku byl patrně trošku zaujatý proti Pirovcu. Cesta proběhla relativně v klidu, Alfa ji zvládla naprosto s přehledem, pouze při delších etapách, kdy jsme třeba 250 km nezastavovali, začínal být její turbo-diesel trošku hlučnější, ale po zchladnutí se zase uklidnil. Dokonce se nám podařilo chytře objet place...

Linux?... Linux!

Po celém životě s Windows, což v mém případě činí asi 33 let, jsem se rozhodl, že je čas na změnu. Z mého oblíbeného systému, který byl střídavě skvělý (verze 3.1, 95, 98, XP, W7 a W10) a střídavě příšerný (verze ME, Vista, W8 a W11), vyrostl ultimativní nástroj kontroly, špehování a vykořisťování uživatele. Proto jsem se rozhodl vrátit se ke kořenům a opět zmizet z radaru. Vysvětlím: Jsem na světě už velmi dlouho a dost času jsem strávil v šedé zóně. V mládí kopírované kazety, přepalovaná CDčka, cracknuté hry, hudba a filmy z torrentů, později Ulož.to a Rapidshare. Prostě jsem vyrostl v tom, že pokud je něco k dostání zadarmo, přece za to nebudu platit. A z hlediska českého právního řádu nebylo trestné stahovat, trestné bylo sdílet. A já nikdy nic nesdílel, jenom stahoval. Dnešní doba ale dospěla do stádia, kde už je jen velmi málo prostoru pro pirátství a boj proti systému. Jsme sevření ze všech stran předplatnými. Spotify, Youtube Premium, Disney+...  Všechny tyhle placené nesmy...