Gastroskopie a jiné příjemné věci

Dnes jsem učinil další krok ke své diagnóze. Tímto krokem nebylo nic menšího, než všemi obávané endoskopické vyšetření žaludku neboli gastroskopie. Tenhle v podstatě banální úkon předchází opravdu hrůzostrašná pověst. Zvěsti o bolestech, dávení, násilí lékařů a odřeném hltanu mi spolehlivě dokázaly zvednout puls už při pouhém pomyšlení.

Nejsem zrovna silná osobnost a nepřekypuji ani přílišnou odvahou, takže mě vize, že toto vyšetření jednou budu muset absolvovat, docela vyváděla z míry. A to jednou nastalo dnes. Ráno jsem byl doslova nervózní jako pes. Po tom, co mě moje nervózní útroby donutily několikrát nedobrovolně navštívit komoru, kam i císařpán chodí sám, jsem konečně opustil byt, oškrábal zamrzlé auto a vydal se na polikliniku, kam jsem samozřejmě dorazil docela pozdě, takže v čekárně již bylo pár lidí. Následovalo asi dvacetiminutové čekání, než sestra vyjde ven a vybere zdravotní průkazky a doklady od nově příchozích. Nervozitou jsem slinil jak Pavlovův pes a navíc jsem musel být nalačno, takže se mi z neustálého polykání přívalů slin za chvíli udělalo docela slušně na zvracení. Rozhodl jsem se, že se projdu na záchod, abych odpoutal mysl od nastávajícího úkonu, ale hlavně proto, že střevní nervóza opět žádala své.

Když jsem se vrátil, sdělili mi ostatní čekající, že mě už sestra volala a že si mám zaklepat. Dostal jsem se tedy do čekárny, odkud mě sestra vzápětí vyhodila, že prý je po nemoci, a že když jsem nachlazený, tak nemám vůbec lézt mezi lidi. Nakonec jsem šel zvenčí přímo k paní doktorce, která naznala, že "jsme to měli naplánováno" a tak že se "na to podíváme". Nakonec se ukázalo, že endoskop ještě dneska nepřišel ke slovu a že ho nemají nachystaný. Kvalitní přístroj značky Olympus jakoby se na mě zubil z kouta.

Byl jsem opět vykázán až na chodbu a zhruba po dalších pekelně nervózních a nevolností zmítaných pěti minutách jsem byl znovu zavolán dovnitř. Pak už to šlo ráz na ráz. Ještě jsem tak tak stihl zažadonit o umrtvení krku znecitlivujícím sprejem, jelikož ani sestra ani doktorka se k tomu nějak neměly. Nakonec jsem možná měl vyšetření absolvovat bez znecitilivění, protože to byl nakonec zdaleka nejnepříjemnější aspekt celého úkonu. Umrtvení je cítit jako cizorodý předmět v krku - připadáte si, jako byste měli krk uvnitř olepený pískem a navíc přestáváte ovládat svaly, takže skoro nemůžete polknout.

Pak už mě uložili na lehátko.... a šup! Olympusácký endoskop jsem měl za mandlemi, ani jsem nestihl mrknout a hned poté mi mezi zuby přistálo plastové okruží, které mělo zabránit, abych endoskop překousl. Následovaly dvě "natažení" na zvracení, ale vzápětí jsem se uklidnil a začal pravidelně dýchat. Celá cesta až dolů do žaludku byla provázena jenom chladivým pocitem v jícnu od studeného endoskopu. Potom při průchodu pylorickou záklopkou (to jsou ty horní "dveře" do žaludku) to trošičku zabolelo, ale nebylo to nic zlého a stále jsem zůstával v klidu. Pak musela doktorka žaludek nafouknout vzduchem, aby se uvnitř mohla rozhlédnout, což moje útroby kvitovaly mohutným krknutím a dalším natažením na zvracení. Pak do pracovního kanálu endoskopu sestra zastrčila nástroj na odběr vzorků a vzali si vzorek ze žaludeční sliznice. Potom už začali endoskop vytahovat, což šlo docela hladce, jenom mě to zase ve finále při průchodu krkem natáhlo. Sestra mi sebrala z pusy okruží a pak už jsem jenom do nabídnutého gázového hadru vyplivl jezero slin, které se mi při ležení na boku nahromadilo ve tváři.

Rád bych řekl všem, že na tomhle vyšetření je nejhorší váš vlastní strach. Neměl jsem žádný odřený krk, jak někteří straší. Vyšetření samo nebolí, jenom párkrát zadávíte. V podstatě je to celkem v klidu. Řekl bych, že nepříjemné dávení se dá dost zkrotit, když se soustředíte na dýchání a uvolníte se. Celé to netrvá déle než dvě minuty a jsem si jistý, že příště už se před tím nebudu tak hrozně nervovat, protože ty projevy nervozity byly horší, než vyšetření samo. Rovněž už bych asi taky znova nešel do umrtvení krku, protože to je maximální hnus.

Tolik tedy moje nová zkušenost a přeji vám, abyste byli tak zdraví, abyste nemuseli podobné akce absolvovat.