V naší krásné domácnosti to obvykle chodí tak, že po příchodu z práce okamžitě zapínám počítač a usedám ke svojí druhé práci, kterou je, jak všichni kamarádi a známí jistě vědí, reklamní grafika a design. Tímto svojí nejdražší Versailles blokuji jakýkoliv přístup k počítači a internetu. Jelikož její internetová a počítačová gramotnost nejsou na zrovna vysoké úrovni a já rozhodně nechci, aby se v dnešní moderní společnosti stala outsiderem, došli jsme k nevyhnutelnému závěru: Dítě, dům a nové auto můžou počkat - teď potřebujeme další počítač!
Aby ovšem naše krásné životní priority nemusely čekat moc dlouho, rozhodl jsem se koupit něco levného. A právě v této chvíli přichází na scénu reklamní e-mail společnosti Axton, který nám pravidelně spamózně dochází do e-mailu v práci, a v něm nabídka docela obstojného notebooku za cenu kolem 8.000 kč bez DPH. Srdce plesá radostí a všechny ohledy jdou stranou. Co na tom, že na počítači je předinstalovaná nějaká (pro mě naprosto nepoužitelná) textová edice Linuxu, mám přece instalačku Win XP a nejsem žádné béčko. Přece jenom jsem už taky postavil pár počítačů. A všechny, pokud vím, jsou zatím plně funkční.
Vkládám tedy instalační CD do mechaniky a už se třesu na to, jak budu mít notebook pro Versailles do večera v provozu. Ovšem ouha, instalace Windows hlásí, že nelze instalovat, neboť v počítači nebyl nalezen žádný pevný disk. Jelikož jsem se s touhle situací ještě nikdy nesetkal a naprosto mylně se domnívám, že za to může Linux, telefonuju Luďkovi jako největšímu linuxákovi, aby mě vysvobodil. Naštěstí Luděk ví, která bije, a sděluje mi, že v počítači je SATA disk (což v žádném z mých předchozích strojů nebyl) a že potřebuje podat speciální ovladač. Následuje úporné hledání správného ovladače na netu a potom ještě úpornější hledání způsobu, jak ovladače vnutit instalátoru Windows, když notebook nemá žádnou disketovou mechaniku. Naštěstí se mi s pomocí různých fór a diskuzí podařilo objevit skvělý freewarový prográmek nLite, který dokáže doslova rozebrat instalační CD Windows XP, vložit do něho libovolné ovladače, service-packy, aktualizace, udělat úpravy a tweaky a potom ho zase složit a vypálit v použitelné podobě. Dlužno podotknout, že jsem při práci s nLitem udělal chybu, takže moje první upravená instalačka opět nefungovala.
Když se mi tedy na třetí pokus podařilo do stroje natlačit Windows, s politováním jsem musel konstatovat, že na přiloženém CD s ovladači není snad ani jediný, který by fungoval. Bylo už pomalu jedenáct hodin večer a já končil s počítačem, na kterém sice funguje operační systém, ale nejde zvuk, obrazovka běží v základním „nouzovém“ režimu bez podpory ovladače, není možné se připojit do sítě ani do bezdrátové sítě, no zkrátka byl jsem na tom oproti mým původním předpokladům dost bídně. Proklínal jsem firmu Acer a přísahal jsem, že si následujícího dne pořádně zchladím žáhu na někom z jejich klientského call-centra. Nakonec jsem ale inspirován starou moudrostí, že ráno je moudřejší večera, zaklapl notebook a šel se na to vyspat.
Následující den ráno jsem v práci ještě před začátkem pracovní doby projel internetová fóra a zjistil jsem, že jsem se stal jedním z desítek či stovek nachytaných zákazníků, kteří rovněž skočili po levném notebooku této značky a narazili. Rozhodně jsem to ale nehodlal vzdát jako někteří méně troufalí jedinci, kteří na stránkách internetových obchodů vyhrožovali prodejcům, že jim notebook posílají zpátky, ať jim ho laskavě rozchodí.
Naštěstí právě proto, že spousta lidí má tento problém, existuje i spousta lidí, která ho již vyřešila, takže jsem se nakonec dobral kýženého návodu, jak rozpohybovat všechny komponenty tohoto notebooku. Musel jsem stáhnout z ftp Aceru asi 700MB nových verzí ovladačů a softwaru. Škoda jenom, že se to musím dozvídat ze stránek uživatelů a zákazníků místo ze strany výrobce. Firma Acer v tomto vede opravdu podivnou politiku prodeje. Nejenže pouští na trh produkt, který není připraven pro koncového uživatele, ale vzhledem k naprosto nepoužitelným ovladačům v balení není připraven ani pro developery, kteří počítače stavějí, instalují a prodávají. Krom toho Acer na svém webu nepřipustí, že by s počítači existoval nějaký problém a už vůbec se v jeho často kladených otázkách (pro zasvěcené FAQ) nevyskytují rady, jak tento problém řešit.
Troufám si říct, že průměrný uživatel, který si tento notebook koupí, ho prostě nedá dohromady, bude vyhazovat nehorázné sumy za zprovoznění v servisu a nakonec ho notebook vyjde možná dráž, než o třídu lepší a plně vybavený stroj. Představte si, že byste si například koupili a nechali dovézt nové auto a až doma zjistili, že auto jde sice nastartovat, ale nehne se z místa, dokud si sami svépomocí během několika úmorných dní v dílně neposkládáte převodovku. Uznejte sami, že firem, které by si troufly pustit na trh takto nepřipravený produkt je velice málo. Firmě Acer to ale kupodivu vychází...
Aby ovšem naše krásné životní priority nemusely čekat moc dlouho, rozhodl jsem se koupit něco levného. A právě v této chvíli přichází na scénu reklamní e-mail společnosti Axton, který nám pravidelně spamózně dochází do e-mailu v práci, a v něm nabídka docela obstojného notebooku za cenu kolem 8.000 kč bez DPH. Srdce plesá radostí a všechny ohledy jdou stranou. Co na tom, že na počítači je předinstalovaná nějaká (pro mě naprosto nepoužitelná) textová edice Linuxu, mám přece instalačku Win XP a nejsem žádné béčko. Přece jenom jsem už taky postavil pár počítačů. A všechny, pokud vím, jsou zatím plně funkční.
Vkládám tedy instalační CD do mechaniky a už se třesu na to, jak budu mít notebook pro Versailles do večera v provozu. Ovšem ouha, instalace Windows hlásí, že nelze instalovat, neboť v počítači nebyl nalezen žádný pevný disk. Jelikož jsem se s touhle situací ještě nikdy nesetkal a naprosto mylně se domnívám, že za to může Linux, telefonuju Luďkovi jako největšímu linuxákovi, aby mě vysvobodil. Naštěstí Luděk ví, která bije, a sděluje mi, že v počítači je SATA disk (což v žádném z mých předchozích strojů nebyl) a že potřebuje podat speciální ovladač. Následuje úporné hledání správného ovladače na netu a potom ještě úpornější hledání způsobu, jak ovladače vnutit instalátoru Windows, když notebook nemá žádnou disketovou mechaniku. Naštěstí se mi s pomocí různých fór a diskuzí podařilo objevit skvělý freewarový prográmek nLite, který dokáže doslova rozebrat instalační CD Windows XP, vložit do něho libovolné ovladače, service-packy, aktualizace, udělat úpravy a tweaky a potom ho zase složit a vypálit v použitelné podobě. Dlužno podotknout, že jsem při práci s nLitem udělal chybu, takže moje první upravená instalačka opět nefungovala.
Když se mi tedy na třetí pokus podařilo do stroje natlačit Windows, s politováním jsem musel konstatovat, že na přiloženém CD s ovladači není snad ani jediný, který by fungoval. Bylo už pomalu jedenáct hodin večer a já končil s počítačem, na kterém sice funguje operační systém, ale nejde zvuk, obrazovka běží v základním „nouzovém“ režimu bez podpory ovladače, není možné se připojit do sítě ani do bezdrátové sítě, no zkrátka byl jsem na tom oproti mým původním předpokladům dost bídně. Proklínal jsem firmu Acer a přísahal jsem, že si následujícího dne pořádně zchladím žáhu na někom z jejich klientského call-centra. Nakonec jsem ale inspirován starou moudrostí, že ráno je moudřejší večera, zaklapl notebook a šel se na to vyspat.
Následující den ráno jsem v práci ještě před začátkem pracovní doby projel internetová fóra a zjistil jsem, že jsem se stal jedním z desítek či stovek nachytaných zákazníků, kteří rovněž skočili po levném notebooku této značky a narazili. Rozhodně jsem to ale nehodlal vzdát jako někteří méně troufalí jedinci, kteří na stránkách internetových obchodů vyhrožovali prodejcům, že jim notebook posílají zpátky, ať jim ho laskavě rozchodí.
Naštěstí právě proto, že spousta lidí má tento problém, existuje i spousta lidí, která ho již vyřešila, takže jsem se nakonec dobral kýženého návodu, jak rozpohybovat všechny komponenty tohoto notebooku. Musel jsem stáhnout z ftp Aceru asi 700MB nových verzí ovladačů a softwaru. Škoda jenom, že se to musím dozvídat ze stránek uživatelů a zákazníků místo ze strany výrobce. Firma Acer v tomto vede opravdu podivnou politiku prodeje. Nejenže pouští na trh produkt, který není připraven pro koncového uživatele, ale vzhledem k naprosto nepoužitelným ovladačům v balení není připraven ani pro developery, kteří počítače stavějí, instalují a prodávají. Krom toho Acer na svém webu nepřipustí, že by s počítači existoval nějaký problém a už vůbec se v jeho často kladených otázkách (pro zasvěcené FAQ) nevyskytují rady, jak tento problém řešit.
Troufám si říct, že průměrný uživatel, který si tento notebook koupí, ho prostě nedá dohromady, bude vyhazovat nehorázné sumy za zprovoznění v servisu a nakonec ho notebook vyjde možná dráž, než o třídu lepší a plně vybavený stroj. Představte si, že byste si například koupili a nechali dovézt nové auto a až doma zjistili, že auto jde sice nastartovat, ale nehne se z místa, dokud si sami svépomocí během několika úmorných dní v dílně neposkládáte převodovku. Uznejte sami, že firem, které by si troufly pustit na trh takto nepřipravený produkt je velice málo. Firmě Acer to ale kupodivu vychází...
Komentáře
no a prošel jsem si taky většinou těch věcí o kterých píšeš ale nějak né a né rozjet wifi nevíš jak na to dík??Marek