Když jsem byl malé děcko a slavil jsem narozeniny, považoval jsem tohle přání za největší blábol. K čemu nějaký štěstí a zdraví, když ze všeho nejvíc teď zrovna potřebuju stejný Porsche 911 na dálkové ovládání jako má soused? Kdybych tenkrát věděl, jak moc se rouhám, asi bych si na místě urazil palici.
Ačkoliv se to nezdá, to zdraví je opravdu tou nejvyšší hodnotou. Prachy se dají vydělat, vyšmelit, ukrást. Za vydělané prachy se dají pokoupit káry, bejváky, jachty. Na auta, bejváky a jachty se dají sbalit gazely. Spousty gazel. Zkrátka, člověk si víceméně opatří všechno, jenom to zdraví ne.
K čemu by vám byla vila 10+3 a harém deseti roštěnek, kdyby vám například přestal fungovat váš "nástroj"? Jak moc se budete radovat z vaší jachty, když zjistíte, že máte třeba HIV? Dokážete ve vašem Porsche 911 (opravdovém, ne na ovládání) ujet rakovině, která směle bují ve vašem těle?
Možná se vám zdá, že dneska zním nějak moc temně a depresivně. Ano, máte pravdu dneska opravdu temný jsem. Temný jako moje myšlenky. Na druhou stranu, jak byste se cítili vy, kdybyste po dobu jednoho měsíce nesměli sníst pomalu nic težšího, než je rohlík? Něco se mi stalo s trávením. Lékaři ještě neví, co to je, faktem ale je, že mi to dost komplikuje život. Jsem z preventivních důvodů na přísné dietě, abych si trávící soustavu ještě víc nerozdráždil. Když člověk vypadá po měsíci hladovky jako zombie s brutálním výsevem akné na čele, pořád je slabý, točí se mu hlava a přestává už mít i chuť na sex, je těžké odehnat myšlenky o křehkosti života a o téměř každodenní blízkosti nemoci a smrti, kterou si normálně vůbec nepřipouštíme.
Je zvláštní, jak po dvacítce vezme všechno rychlý spád. Slavím v tichu domova se suchým rohlíkem a šálkem bylinkového čaje své sedmadvacáté narozeniny a přemýšlím, jak mi to připadá hrozně dávno, co jsme řádili coby patnáctiletí po sídlišti na kolečkových bruslích a o chvíli později na malých motorkách. Jaké bývalo skvělé posezení s kamarády ze sídliště na pivní zahrádce hnusné hospody Za Rybníkem v parných letních večerech. Jak jsme se párkrát na různých akcích propili do rána, co jsme všechno coby mladiství chuligáni zdemolovali a znesvětili :-) Zdá se, jakoby po dvacátém roce začal život jít tak nějak z kopce. Už vás pořádně vůbec nic nechytne. Před dvacítkou se všechno zdálo tak nějak barvitější, všechny chutě a vůně výraznější, všechny činnosti zábavnější a spousta věcí měla sladkou příchuť zakázaného ovoce.
Tak a teď se právě přistihuju při tom, jak tady vedu poraženecké řeči, i když můj život ještě ani pořádně nezačal. Je pravda, že život už nikdy nebude takový, jaký byl. Je ale taky pravda, že nikdy nebyl takový, jaký bude. Na všechny z nás čeká v budoucnosti spousta zajímavých věcí, dobrých i zlých, kterých stojí za to se dočkat. A abychom se jich dočkali, je třeba mít to své zdraví. Proto, když mi moji nejbližší přáli k těmto narozeninám hodně zdraví, rozhodně jsem si s brekem nevydupával Porsche 911, ale přál jsem si, aby se jejich jistě upřímně míněné přání co nejdřív proměnilo v pořádnou porci opravdového zdraví pro mě.
P.S.: Děkuji všem, kteří si vzpomněli na moje narozeniny a popřáli mi alespoň SMSkou, když ne rovnou osobně.
Žádné komentáře:
Okomentovat