Hlasivky

Život je opravdová svině. Jakmile je člověk jakž takž spokojený s jedním, vzápětí se podělá druhé.

Ti, kteří nežijí v mém okolí a sledují mě pouze online, ještě nevědí, že jsem se cca před devíti měsíci rozešel po 4 letém vztahu se svojí skvělou Versailles. Nemá moc cenu rozebírat proč a jak, to by celé záležitosti jenom uškodilo. Rozchod měl ovšem jeden velice zajímavý důsledek. Začal jsem po roce abstinence opět kouřit a přestal jsem se také bránit alkoholickému pivu. To vedlo v důsledku k nejlepšímu zlepšení mé nálady za poslední 3 roky a rapidně to zlepšilo můj zdravotní stav. Chlast a kouření paradoxně pomohlo mojí psychice a sebevědomí mnohem víc, než by asi dokázaly nějaké prášky a psychoterapie. Najednou jsem opět na vrcholu, lidé se o mě opět zajímají, pohybuje se kolem mě stále více žen, ve společnosti si připadám jako ve svém živlu a nic mě nerozhází. Dokonce i trávení se mi zocelilo natolik, že jsem si troufl na hranolky pečené v troubě :-)

Na druhou stranu, tento rozmařilý život, který mým přátelům už víc než desetiletí beztrestně prochází, se na mém zdraví pomstil zánětem hlasivek. Jelikož hlasivky jsou jediný hudební nástroj, který dobře ovládám, nerad bych o jejich skvělou kondici přišel. Kvůli opakujícím se chrapotům a silné hlasové únavě jsem se tedy vydal na foniatrii, kde mi paní doktorka diagnostikovala zánět a nařídila mi, abych okamžitě přestal kouřit a minimálně 3 týdny se vyhýbal zpěvu. Navíc budu chodit na inhalace a po vyléčení se musím znovu po letech přihlásit na hodiny zpěvu, jelikož jsem už úplně opustil návyky správného dýchání a stavby dechové opory.

Nekouřit snad zvládnu, když už jsem to jednou rok vydržel. Horší je to s tím zpěvem, protože kvůli tomu budu muset zrušit jednu, možná 2 zábavy, na kterých jsme moc chtěli zahrát. Ale když mě lékař postaví před holý fakt typu "zazpívej příští týden koncert a bude to tvůj poslední, možná potom už nebudeš ani mluvit", je jasné pro co se rozhodnu. Jistě je lepší spousta dobrých koncertů ve vzdálenější budoucnosti, než fakt, že jsme neodřekli smluvenou akci a já se na ní potom zničil.

Fakt je, že jsem pěkně naštvaný na toho, kdo řídí naše životy - ať už je to osud, náhoda, nebo nějaký Stvořitel. Jaktože všichni okolo můžou popíjet a pokuřovat bez omezení, nacpávat se kořeněnými jídly, vystavovat se stresu a nikdy se jim nestane nic tak mizerného jako mě ??!!! Jestli té svojí vyšší moci jednou stanu tváří v tvář, tak přísahám, že jí pořádně rozbiju obličej, pokud nějaký má, protože se ze mě celý život snaží vytrvale udělat slabého a nemocného jedince, neschopného se bavit, žijícího ve strachu, co se mu zase příště přihodí...