Po celém životě s Windows, což v mém případě činí asi 33 let, jsem se rozhodl, že je čas na změnu.
Z mého oblíbeného systému, který byl střídavě skvělý (verze 3.1, 95, 98, XP, W7 a W10) a střídavě příšerný (verze ME, Vista, W8 a W11), vyrostl ultimativní nástroj kontroly, špehování a vykořisťování uživatele. Proto jsem se rozhodl vrátit se ke kořenům a opět zmizet z radaru. Vysvětlím:
Jsem na světě už velmi dlouho a dost času jsem strávil v šedé zóně. V mládí kopírované kazety, přepalovaná CDčka, cracknuté hry, hudba a filmy z torrentů, později Ulož.to a Rapidshare. Prostě jsem vyrostl v tom, že pokud je něco k dostání zadarmo, přece za to nebudu platit. A z hlediska českého právního řádu nebylo trestné stahovat, trestné bylo sdílet. A já nikdy nic nesdílel, jenom stahoval.
Dnešní doba ale dospěla do stádia, kde už je jen velmi málo prostoru pro pirátství a boj proti systému. Jsme sevření ze všech stran předplatnými. Spotify, Youtube Premium, Disney+...
Všechny tyhle placené nesmysly se zavrtaly do podvědomí mladé generace takový způsobem, že vidím na sociálních sítích příspěvky typu: "Co mám poslouchat, když ne Spotify?", "Jak můžu žít bez Netflixu?", "Nabídněte mi alternativu k placenému YouTube", "Je něco lepšího než Apple Music?" a tak podobně.
Jako svědkovi zlaté éry pirátství a rebelie mi to šíleně trhá žíly. Mladí jsou už tak sešroubovaní systémem, že netuší, že ještě pořád existují celé subkultury zabývající se tím, jak neplatit. Torrenty a stahovací uložiště nezanikly, i když je jich už mnohem míň, a některé si nechávají za stahování pirátského obsahu i platit. Pokud nechcete podporovat zkorumpované Spotify, ale přitom finančně přispívat autorům hudby, pořád ještě existuje možnost koupit si hudbu přímo od autora jako MP3 nebo na fyzickém médiu, a pokud preferujete něco jako "streaming", je tu pořád ještě FM rádio. Pokud zvolíte stanici, která vám žánrově vyhovuje, funguje to rádio možná lépe než Spotify. Písničky se tam aspoň opakují jenom 3x denně, není tam AI obsah, a za poslech tečou autorům z rádiových tantiém rozhodně lepší peníze než ze Spotify. No ale to jsem docela odbočil. Pojďme zpátky k operačním systémům, u kterých vidím situaci stejně - pokud je nějaký zadarmo, není důvod používat ten placený.
Po letech jsem se tedy rozhodl zmizet z Windows. V minulosti jsem už měl několik pokusů s Linuxem, kdy jsem vždycky dostal nějaké Linux Live CD z časopisu na vyzkoušení bez instalace, ale nikdy jsem se opravdu nepokusil přestěhovat svou kompletní digitální existenci na Linux. Měl jsem i zkušenost s ChromeOSem, který jsem se pokoušel několikrát nainstalovat na stařičký netbook v naději, že ještě poběží svižně alespoň jako kancelářský stroj. Ani tam to moc nedopadlo. Když teď ale byl ohlášen konec podpory Windows 10 a nutnost přejít na Windows 11, ocitl jsem se v pasti. Jelikož můj pracovní notebook Dell Latitude 5480, který už léta používám pro svoji živnost IT freelancera, nemá TPM čip, který jedenáctky vyžadují, zbyly mi jenom 2 možnosti - buďto budu dál pokračovat na nezabezpečených W10, které časem jistě někdo hackne, anebo přejdu na jiný operační systém než Windows. Linux tedy byl jasná volba, jelikož moc dalších možností na PC není - MacOS bych na PCčko asi nedostal
Rozhodl jsem se, že když už je to tentokrát "doopravdy", budu to muset pojmout s náležitou vážností a zvolit systém dobře. Můj notebook má jenom malý 256 GB SSD disk, který už jsem téměř zaplnil, takže dual-boot nepřicházel v úvahu. Koupil jsem si tedy externí USB adaptér na NVMe SSD disky, do něj zapíchl 256 GB SSD disk, a Linux instaloval na něj. Tímto způsobem můžu Linux zkoušet dle libosti, a když mě bude v něčem omezovat, vytáhnu prostě SSD disk z USBčka a nastartuju počítač z vnitřního harddisku, kde jsou pořád moje původní "Desítky".
Chtěl jsem, aby systém byl velice svižný, takže moje první volba padla na Linux Mint s prostředím XFCE. Bohužel to byla špatná volba. Když jsem se po instalaci trošku rozkoukal, zjistil jsem, že když nechám notebook chvíli být a on má zhasnout displej, případně usnout, vždycky natvrdo zamrzne a jediná cesta ven byla vypnout ho dlouhým podržením tlačítka, což rozhodně není optimální. Několikadenní projíždění fór mi nepomohlo. Několik lidí mělo ten samý problém, ale nikdo ho nevyřešil.
Napodruhé jsem zkusil Linux Mint Cinnamon, který je velice hezký, načančaný, ale měl zase nějaký jiný problém. Jestli se dobře pamatuju, zamrzal při provozu.
Třetí pokus bylo Ubuntu. Graficky hezký systém s pěkným dokem, který mi, nevím proč, tak nějak evokuje Mac OS. Už si přesně nevzpomenu, jaký tam byl technický problém, (myslím, že nechával procesor příliš rozžhavit, než zapnul větráky) ale roli hrálo také to, že firma Canonical, která Ubuntu vydává, se už pomalu začíná řadit mezi "velké bratry" typu Microsoftu nebo Googlu a sbírá o uživatelích svého systému kde co.
Myslel jsem, že už nad Linuxem zlomím hůl, ale pak jsem si vzpomněl ještě na jednu verzi Mintu, kterou jsem nezkusil - Mate. Celkem jsem se jí bál, protože už jsem ji dřív zkoušel na jednom mininotebooku Lenovo a nedopadla tam moc dobře (opět nějaké to zamrzání, nefungující hardware apod.) Když jsem ale Mate nainstaloval do svého Dellu a otestoval všechny ošemetné situace, které na ostatních instalacích působily problémy, vypadalo to, že Mate tyto chyby na mém počítači nemá. Dokonce na první dobrou fungoval můj skener na multifunkční tiskárně HP, který na Windowsech vždycky strašně protestoval a byl pro počítač téměř neviditelný.
A tak jsem teď tady - z USB portu počítače mi visí adaptér a v něm je zapojený harddisk, na kterém přede Linux Mint Mate. Když si připadám nepohodlně, nebo mě Mint Mate v něčem omezuje, prostě jenom restartuju počítač, utrhnu disk z USB portu a nabootuju do starých známých Windows, které ještě pořád dělají to, co mají, a tak, jak mají. Tento nenásilný způsob přechodu způsobil, že trávím čím dál víc času na Linuxu, a k Windows se vracím jenom v případě opravdu velkého nepohodlí. Třeba když potřebuju editovat surové snímky (RAW) z foťáku. Na Linuxu sice existuje Darktable, ale z mého pohledu nesahá nástroji pro editaci raw fotek pro Adobe Photoshop ani po kotníky. Editace rawek je prostě s Photoshopem na Windows mnohem logičtější, přehlednější a pohodlnější.
A už slyším ty komenty - "nainstaluj si Wine a budeš mít Photoshop i na Linuxu", ale tam je spousta velkých ALE. Nejenom že instalace samotného Wine je docela náročná odyssea příkazovým řádkem, ale i zprovoznění jednotlivých programů pomocí Wine může skončit dosti neslavně. A to už vůbec nemluvím o svém programu na tvorbu hudby, což je moje hlavní tvůrčí parketa. Můj hudební program (neboli DAW), Tracktion Waveform, sice má verzi pro Linux, která funguje naprosto dokonale a na Linuxu zatěžuje procesor asi jenom na poloviční hodnotu než na Windows, ale abyste mohli tvořit, potřebujete VST nástroje, které se opět na Linuxu zprovozňují pomocí Wine, a co jsem slyšel, je to případ od případu, jestli bude ten který VST fungovat.
Takže tak. Na YouTube uvidíte spoustu videí, která opěvují Linux jako takový, anebo propagují přechod na Linux jako krok ke svobodě a nezávislosti, ale v reálu to funguje jenom pro lidi, kteří používají asi jenom Word, Excel a internetový prohlížeč, a navíc vlastní nějaký "vyvolený" počítač, na kterém funguje Linux bez pádů, hardwarových nekompatibilit a dalších "drobných nepohodlí". Pokud jste muzikant, grafik, nebo něco podobně speciálního, je přestup na Linux dost těžký a já jsem rád, že jsem zvolil cestu instalace na disk, který můžu kdykoliv odpojit a vrátit se rychle na Windows, abych dokončil úkol, který přede mnou zrovna stojí. Pokud bych tuto možnost neměl, musel bych při každém zaškobrtnutí projíždět desítky fór a hledat řešení pro každou prkotinu, která na Windowsu prostě funguje v základu.
Každopádně, i přes předchozí "hejt", je Linux super systém stabilní systém s důrazem na soukromí, kde vás nikdo nesleduje, neotravují vás reklamy, a pro "velkého bratra" jste neviditelní. Musíte jenom mít ten správný počítač, na kterém to nepadá a nechtít od toho příliš moc. Na Linuxu trávím víc a víc času, a i tento příspěvek píšu v textovém editoru Xed. Zvažte, jestli to pro vás má smysl, a jestli si nejste jistí, zvolte stejnou cestu jako já - instalaci na harddisk, které je připojený před USB adaptér, abyste se mohli kdykoliv vrátit do svojí komfortní zóny. Případně, pokud máte na svém vnitřním harddisku dost místa, udělejte si dual boot. Přeji vám hodně štěstí.
